David Klimeš: Nerudová má jen malou šanci s vlastní stranou
Danuše Nerudová nepostoupila do finálového souboje o post prezidenta, dokonce ani nezískala očekávaných 20 procent hlasů. Ale tři čtvrtě milionu hlasů je stejně velká podpora. Tým Nerudové určitě už také promýšlí, co s podporou dále udělat.
Nerudová dokonce nevyloučila ani založení vlastní strany. Otázka zní, zda je to dobrý nápad. Na jednu stranu to jistě láká. Její současná podpora by ve sněmovním klání stačila klidně i na 15 procent hlasů, takovou stranu už nelze snadno obejít. Ale to je samozřejmě pouhá teorie, něco jiného je kandidatura jedné osoby na prezidenta, druhá věc vybudování funkční strany s alespoň desítkou výrazných osobností a smysluplným programem.
Čtěte také
Z dosavadních dvou prezidentských voleb se žádný z relevantní kandidátů o úspěch s vlastní stranou nepokusil. Buď již v nějaké straně byli. Nebo se jim podpora hned rozsypala, to byl příklad třeba Jana Fischera z první prezidentské volby. Či dali přednost pokračování sólové kariéry. To zase ukazují Pavel Fischer a Marek Hilšer v Senátu. Hilšer tedy sice čistě formálně stranu „Marek Hilšer do Senátu“, na kterou bere peníze, má, ale to zrovna není následováníhodné.
Ač je to s podivem, tak opravdu zatím nikdo z prezidentských kandidátů své statisíce hlasů nepřetavil do nového subjektu na politické scéně. Ale můžeme se podívat na sousední Slovensko, kde takový příklad najdeme. Jde o velmi podobný příběh liberála na třetím místě prezidentské volby, který také zazářil, ale nepostoupil.
Čtěte také
Právník Radoslav Procházka u sousedů v roce 2014 senzačně získal přes 20 procent hlasů a jen těsně nestačil na postupujícího Andreje Kisku, který pak v druhém kole vyhrál nad Robertem Ficem. Následně založil stranu Sieť, která měla reprezentovat mladou generaci. I v tom se velmi podobá projektu, který Nerudová zvažuje.
Strana dokonce v průzkumech zazářila a dosahovalo dvouciferné podpory, ale o dva roky později v parlamentních volbách získala jen 5,6 procenta hlasů. Následně se rozpadla kvůli neshodám v povolebním postupu a tím příběh Procházkových 400 tisíc hlasů z prezidentské volby definitivně skončil.
Výrazná představitelka
Nerudová by možná se svou stranou psala trochu jiný příběh. Ale pravděpodobnost že by to skončilo stejně, je opravdu velká. Nadchnout mladou liberální generaci je jedna věc, ovšem udržet jejich podporu a nezklamat, je už však mnohem těžší.
Čtěte také
Nerudová by navíc hodně útočně vplula do teritoriálních vod Pirátů, kteří sice jsou nyní ve vládě neviditelní, ale stále mají velkou podporu právě mezi mladou generací. Na zelená témata tu máme zas Zelené, kteří sice nyní živoří, ale i s těmi by se nová partaj Nerudové musela utkat.
Nerudová tedy nemůže uspět, aniž by nejprve nerozdrobila českou politiku. To není rozumné. Pokud Nerudové nestačí tak jako Fischerovi a Hilšerovi kandidatura do Senátu, nic ji nebrání vstoupit do nějaké ze zavedených stran.
Je nepochybné, že by se velmi rychle stala výraznou představitelkou a mohla by tak dál obhajovat na české politické scéně témata, za která se zavázala bojovat ve své prezidentské kampani.
Autor je komentátor Aktuálně.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
