David Klimeš: Inflace s vůní benzínu
Ceny pohonných hmot zase jednou skáčou jako na trampolíně a český řidič netuší, kde se ustálí. Stát opět mluví o kontrole marží, a přitom ignoruje jeden jednoduchý nástroj, jak řidičům v každém kraji říct, jaká je férová cena nafty a benzínu.
Čtěte také
Do velké míry se to dalo čekat. Když se počátkem srpna po roce spotřební daň za litr nafty vrátila na původní cifru 9,95 koruny, tak se do skokového zdražení schovalo kde co: nejen daňová změna, ale i drahá ropa, slabá koruna a jistě i navyšování marží. Od začátku srpna tak nafta vyskočila o čtyři koruny na litr a svezl se s tím i benzín, kde se daň vůbec neměnila. Tam to je asi o dvě koruny na litr.
Ministerstvo financí už zase vytahuje své obvyklé varování, že si posvítí na marže pumpařů, ale z toho opravdu nezaprší. Data za srpen budou až někdy v polovině září, to už bude dávno za cenovým skokem z poloviny prázdnin. Navíc všem kromě ministerstva je jasné, že i když si možná pumpaři o nějaký ten halíř vezmou navíc, tak zásadní jsou marže rafinérií, které skáčou o koruny.
Nevyužitý státní hráč
Přitom tady má stát jeden jednoduchý nástroj, jak řidičům naznačit, co je ještě přijatelná cena a co již ne. Stát je majitelem státního distributora paliv Čepra. Ten vedle jiného provozuje i dvě stovky čerpacích stanic EuroOil po celé republice. Z hlediska počtu stanic je to trojka na trhu, z hlediska prodejů čtyřka. To opravdu není jedna lokální pumpa při místním zemědělském družstvu.
Čtěte také
Již na počátku agrese Vladimira Putina proti Ukrajině, která byla doprovázena energetickou válkou proti Evropě, si stát mohl ohlídat svého distributora, aby k nevyhnutelně zvýšeným cenám dával přiměřenou marži. Zjevně to nedělal, protože na počátku války patřila nafta EuroOilu spíše k těm dražším, byť pak koncem března zase zázračně cena klesla.
Ani v dalších měsících se na této politice nic nezměnilo. To má jistě příjemné důsledky pro státní firmu Čepro, která za minulý rok po zdanění vytvořila zisk na bezmála dvě miliardy. Ale také to má své náklady.
Stejně jako minulé jaro ani nyní se řidiči nemají čeho chytit, co je vlastně přiměřená cena. A že v září bude mít ministerstvo analýzu srpnových cen, to jim věru není moc platné, tankovat potřebují nyní. I z pohledu ekonomie by hráč se stabilní cenou pohonných hmot a přiměřenou přirážkou měl smysl – ukotvoval by tím inflaci, tentokrát tu s vůní benzínu.
Raději jinak a neúčinně
Z neznámých důvodů se stát ale neustále pokouší o mnohem složitější a nakonec neúčinnější postupy. Hned na počátku Putinovy agrese vyhlásil například zrušení povinného přimíchávání biosložky do paliv, což ovšem nemělo absolutně žádný efekt, protože všechny jiné alternativy, jak plnit ekologické regule, jsou dražší.
Málokomu pomohlo rušení silniční daně, protože to se týkalo jen podnikatelů. A pramálo účinné je i byrokratické monitorování marží pumpařů, když mnohem důležitějším cenotvůrcem jsou rafinérie.
Je to škoda. Už rok jsme mohli jezdit v každém kraji okolo pár totemů státních pump, které by redukovaly naši nejistotu. Asi by na nich stále nesvítily cenovky, které by se nám zcela líbily, ale měli bychom jistotu, že toto je plus minus férová cena za naftu a benzín.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
