David Klimeš: Euro nepotřebuje usnesení, ale pozitivní příběh

30. listopad 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy euromince

Ať už nikdo neříká, že odcházející premiér Bohuslav Sobotka nemá smysl pro humor. Na konec svého předsednictví vlády přichystal velmi dobrý vtip.

Nechal si vypracovat analýzu, jak je euro pro Česko nezbytné a vládním usnesením ji chce věnovat nastupujícímu premiérovi. Tak koná předseda vlády sociální demokracie, která po veškerém rétorickém boji za společnou měnu nebyla ani schopna si do volebního programu napsat malou zmínku o přijetí eura. A tak je to tady se společnou měnou pořád. Vzepjatých emocí více než dost, ale racionální a tolik potřebná debata veškerá žádná.

Absurdně euroskeptický národ

Češi vykazují až absurdně vysoké odmítání společné měny. Není nijak racionálně pochopitelné, proč více než 70 procent Čechů je proti měně, kterou platí náš největší obchodní partner – Německo. I Britové, kteří aktuálně odcházejí z EU, nejsou tak zaťatí.

Ale i kdybychom neměli za sebou éru Václava Klause a euroskeptické ODS, pravděpodobně by to na většinové nadšení pro společnou měnu nestačilo. Dobře to formuloval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Christopher Sims, který minulý týden navštívil Prahu: euro je ve vašem dlouhodobém zájmu, ale současné institucionální uspořádání eurozóny rozhodně nezaručuje, že bez problémů přečká další krizi.

Češi sice nemají Nobelovu cenu za ekonomii, ale příběh eura nyní vnímají stejně. Kdyby jim však někdo nabídl dobře zdůvodněnou a neuspěchanou cestu ke společné měně, možná by jejich euroskepticismus povolil.

Bohuslav Sobotka

Chybí reformní příběh

Každé přijetí eura všude v Evropě sebou neslo nějaký pozitivní příběh. Příznivci společné měny to u nás zkouší s ekonomickými argumenty, či bezpečnostními, ale ani jeden zjevně příliš nefunguje. Obchod neeurového Česka s eurovým Německem utěšeně roste a měnová politika ČNB patří v regionu k těm lepším.

Na bezpečnostní aspekt zase tak neslyšíme jako třeba pobaltské státy, protože Rusko je asi od nás ještě pořád příliš daleko. Tak jaký příběh vymyslet? Nejspíše ten slovenský, reformní. Slováci euro nepřijímali jako ekonomickou spásu, ale jako kotvu svých zásadních reforem.

Reformní příběh ovšem žádný politik Česku aktuálně nenabízí. A pokud ten není, tak ekonomicky není moc o co stát: přijetí eura by pravděpodobně nijak výrazně nezvýšilo příliv zahraničních investic, úrokové sazby by nepoklesly, jen by se konvergence k západní úrovni neděla kurzem, ale inflací. A tu opravdu Češi nemají rádi.

Za sedm let euro za dvacku

Komentátor David Klimeš

Pragmatickou a zodpovědnou eurovolbou by bylo stanovení si pevného horizontu příjetí eura. A to nikoliv jen někde na papíře, ale konkrétní sadou reforem. Když se zeptáte třeba guvernéra slovenské centrální banky Jozefa Makúcha na euro, tak vedle chvály vždy zdůrazňuje, že žádná nová měna za vás odkládané domácí úkoly neudělá.

Před přijetím společné měny je třeba mít již za sebou penzijní a zdravotní reformu, záruku udržitelných rozpočtů a nastartovanou novou hospodářskou politiku. Zároveň by koruna měla zpevňovat. Kdybychom třeba za pět let vstoupili do přípravky ERM II s kurzem 23 korun za euro, nakonec za sedm let by se mohlo směňovat euro i za 20 korun.

Reformy, euro za „dvacku“ a vstup do již dostavěné eurozóny za sedm let by byl možná ten pevný horizont pro Česko. Ale proč se vlastně trápit se zodpovědnou politikou, když lze o euro tak vzletně rétoricky bojovat. A pak plané sliby vždy odkázat svému nástupci ve Strakově akademii.

Autor je hlavní analytik týdeníku Ekonom

autor: David Klimeš
Spustit audio