David Klimeš: Donald Trump není žádný nový Ronald Reagan

Ale má velmi jednoduchou odpověď. Trump není žádný Reagan a velmi pravděpodobně do něj nevyroste. Reagan byl sice ve volbách roku 1980 také vysmíván demokratickým oponentem za všechno možné, ale nikdo mu neupřel, že má ekonomický plán. V Americe řádila takzvaná stagflace, stagnace kombinovaná s inflací.

Reagan sice nebyl ekonom, ale nechal si poradit a po dvou předchozích neúspěšných kampaních přišel před voliče s jasným plánem: dramaticky snížit vládní utrácení, snížit federální a kapitálové daně, odstranit zbytečnou regulaci a měnovou přísností zkrotit inflaci. Této kombinaci se pak začalo přezdívat reaganomika.

A teď Trump. Zatímco Reagan jako bývalý herec bez jakékoliv ekonomické kvalifikace se vždy odvolával na spřátelené ekonomy a při výstupech ukazoval na tablech nejrůznější křivky, Trump nemá hodnověrný ekonomický tým a slibuje, co mu zrovna přijde na jazyk. V srpnu po měsících lavírování sice nakonec vyhlásil svou oficiální daňovou politiku, která výrazně sníží daňové zatížení a nejvíce z ní vytěží bohatší, ale vlastně nikdo těm číslům od počátku nevěří. Podobné je to s dalšími ekonomickými tématy, jako je třeba minimální mzda. Jednou tak, podruhé tak, podle toho, jak se zrovna Trump vyspí. A jeho příznivci stejně tleskají, protože Trump jako správná vzpoura proti establishmentu příliš nepřemýšlí a říká zrovna to, co má na jazyku. I kdyby to pro Spojené státy bylo devastující.

Jasné jsou asi jen dva ekonomické body. Trump se pokusí rozmetat regulaci bank, kterou USA v reakci na ekonomickou krizi v roce 2010 schválily. Ale vůbec nikdo na Wall Streetu netuší, jak konkrétně to bude vypadat. A po Trumpových útocích na propojení Clintonové s velkými bankami se bankéři bojí, aby se liberalizační přísliby nakonec neobrátily proti nim.

Ronald Reagan s manželkou Nancy během své první inaugurace|foto: CC0 Public domain

Další věcí, ze které Trump asi neustoupí, je omezení volného obchodu. Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA) z roku 1994 mezi USA, Mexikem a Kanadou je doložitelným úspěchem. Ale Trump pochopil, jakou nespokojenost dohoda vyvolala v takzvaném rezavém pásu států, odkud kvůli volnému obchodu ubyla pracovní místa. Právě kvůli hlasům v těchto oblastech Trump zvítězil a ví, že voliči od něj za to čekají protekcionismus, i kdyby to nebylo v zájmu Spojených států jako celku a do rezavého pásu to stejně ztracená místa nevrátilo.

Trump se tak možná může zdát podobný Reaganovi některými vnějškovými slogany, třeba těmi o masivním snižování daní, ale Reagan měl svoji politiku promyšlenou, a když viděl, jak se účty federální vlády vyvíjejí, neváhal pragmaticky v roce 1982 a 1984 daně i zvyšovat. Je možné, že si Trump do své inaugurační řeči opíše pasáž z té slavné Reaganovy: „Vláda není řešením našeho problému, vláda je ten problém.“ Ale zatímco u Reagana to znamenalo promyšlenou změnu ekonomické politiky a postupné snižování byrokracie, Trump by tím myslel jen teatrální rozmetání všeho starého bez jakékoliv vize do budoucna.

Ale on to asi neopíše. Reagan si svou první inaugurační řeč pečlivě stylizoval sám a chtěl v ní seznámit národ s jízdním řádem jeho příštích čtyř let. To u Trumpa nehrozí. Ani to, že by si řeč psal sám, ani to, že by přišel s ucelenou vizí ekonomické proměny Ameriky.

Autor je komentátor Hospodářských novin.