Daniel Wiesner: Téma pro taneční inscenaci se hledá celý život
Možnost nahlédnout do tvůrčího procesu tanečního divadla nabízí kniha „Taneční divadlo aneb Vyprávění o Macbethovi“, kterou napsal choreograf Daniel Wiesner. Knihu vydalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze, na které Daniel Wiesner vyučuje taneční choreografii.
Autor chce knihou na příkladu své inscenace „Macbeth“ z roku 1984 předat zkušenosti, které nasbíral při tvorbě celovečerních tanečních inscenací.
„Téma pro taneční inscenaci se hledá celý život, všechno záleží na situaci a inspiraci. Příběh Macbetha byl specifický. Václav Riedelbauch napsal libreto a kompozici, která ke stému výročí Národního divadla byla nejzajímavější a vyhrála v konkurenci ostatních hudebních skladatelů.“
Šéf baletu Jiří Němeček pověřil Daniela Wiesnera realizací Macbetha. „Jako začínajíci choreograf jsem měl takto těžké téma, a to na naší první scéně a ještě při otevření Nové scény.“
Daniel Wiesner působil mezi lety 1969 až 1990 jako sólista i jako choreograf v baletu pražského Národního divadla. Choreografie tvořil také v Brně, v zahraničí například ve Švýcarsku nebo Portugalsku.
Taneční choreografie pracuje s libretem. „S režisérem Moskalykem jsme si tehdy vzali klasického Shakespeara a sterilovali jsme, co je možné, co je důležité a co je zbytečné. A děj jsme stylizovali jen do určitých postav.“
Martin Hilský, který se zúčastnil premiéry Macbetha, nejvíc hodnotil závěr inscenace, když uvedl: „Pro mrtvého Macbetha bahenní tvorové vytvoří z vlastních těl trůn. Bezvládného Macbetha na něj usadí a za pohasínání světel a vzdalující se hudby do ticha se trůn bortí. Ten, který vládl všem, mizí v bažinách.“
