Daniel Veselý: Schyluje se ke zmírnění brutálního konfliktu v Sýrii?

Rusko, které k nelibosti Západu posiluje svou vojenskou přítomnost v Sýrii, nyní uzavřelo s Íránem, Irákem a Sýrií dohodu o sdílení zpravodajských informací v boji proti Islámskému státu (Daeš).

Spojené státy nadále trvají na tom, aby syrský prezident Asad padl, s čímž však nesouhlasí jeho spojenci v Kremlu.

Americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Vladimir Putin se po více než dvou letech setkali na půdě OSN, aby zde společně rokovali o situaci v Sýrii, přestože se jejich pohledy na řešení krize diametrálně liší.

Západ se v případě většího zapojení Ruska do konfliktu v Sýrii obává, že zde Moskva posílí svůj vliv. Z jeho pohledu jde o pragmatické zhodnocení stávající situace.

Čtěte také

Nicméně Moskva též jedná pragmaticky, neboť se obává o osud své jediné teplomořské základny v Tartúsu.

Kremlu dělá vrásky i skutečnost, že by jeho spojenec v Damašku mohl tváří v tvář islámským fanatikům padnout, což by mohlo „aktivovat“ čečenské islamisty na Kavkaze.

Strategie Spojených států a Ruska, týkající se urovnání brutálního konfliktu v Sýrii, se liší v jednom podstatném bodě.

Zatímco Bílý dům nadále trvá na svém požadavku, aby byl Asad odstaven od moci s tím, že se Sýrie nemůže vrátit k předválečnému statu quo, Kreml se tomuto postoji z výše uvedených důvodů brání.

Sblížení USA a Ruska nepřinesla ani schůzka prezidentů obou velmocí v OSN, Baracka Obamy a Vladimira Putina – první po více než dvou letech|foto: ČTK/AP, Andrew Harnik,ČTK

Rusko v únoru roku 2012, tedy téměř na začátku krvavé pře v Sýrii, Západu nabídlo, že přinutí Asada k rezignaci, aby bylo dosaženo komplexní mírové dohody, jak odhalil list Guardian.

Čtěte také

Nicméně představitelé USA, Francie a Velké Británie tuto nabídku odmítli, jelikož se domnívali, že je v jejich silách syrského prezidenta porazit.

Bývalý finský prezident a laureát Nobelovy ceny za mír Martti Ahtisaari k tomuto fatálnímu rozhodnutí poznamenal, že Západ selhal, když na návrh Moskvy nepřistoupil, a dodal, že od té doby přišly desítky tisíc Syřanů o život, miliony lidí byly vysídleny.

To vedlo k vytvoření největší uprchlické vlny od konce 2. světové války.

Zatímco je syrský prezident Asad západním tiskem označován za válečného zločince majícího na svědomí desítky tisíc životů, trochu se opomíjí skutečnost, že za zvěrstva v syrském válečném kotli nesou rovněž zodpovědnost jak Spojené státy, tak jejich arabští spojenci a Turecko, a to prostřednictvím vyzbrojování takzvaných rebelů včetně džihádistických elementů.

Z této chaotické situace těží i Islámský stát.

Podle poznatků americké Obranné zpravodajské služby DIA z roku 2012, tedy jen rok po vypuknutí konfliktu, tvořili páteř povstaleckých sil v Sýrii salafisté, muslimští bratři a káidisté, a to s přímou podporou Západu, arabských monarchií a Turecka.

Čtěte také

Jinými slovy nešlo o žádné beránky a už vůbec ne o umírněné rebely. Asadova vojska nemilosrdně bombardovala celé obytné čtvrti, které drželi tito bojovníci v šachu, při čemž umírala a nadále umírá spousta nevinných civilistů - namísto toho, aby se pokusila tyto oblasti evakuovat.

Sýrie, Kobani|foto: Lenka Klicperová

Stručně řečeno: vinu na tragickém krveprolití nesou všechny strany konfliktu. Aktuální dohoda Moskvy s Iráčany, Íránci a Syřany na společném postupu proti Islámskému státu má nyní tichou podporu Německa, Velké Británie a dokonce i Turecka.

Představitelé těchto zemí totiž netrvají na kategorické Asadově rezignaci - alespoň prozatím. Jakkoliv je možné, že vojenská angažovanost Kremlu v Sýrii konflikt prohloubí, jeho nová iniciativa může děsivou válku alespoň trochu zmírnit.

Zbývá jen vyčkat, zda se nezmění nesmlouvavý postoj USA vůči Bašáru Asadovi.

Čtěte také