Daniel Veselý: Má nová americká strategie v Sýrii šanci?

14. květen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Syrský Damašek

Poté, co Bílý dům se svými britskými a francouzskými spojenci uštědřil lekci Asadovu režimu, znovu zdůraznil, že do října hodlá ze Sýrie stáhnout zhruba dva tisíce svých vojáků.

Trumpův kabinet, jehož zahraničněpolitická agenda je proslulá zbrklým avanturismem a nečekanými zvraty, nyní počítá s nasazením multinacionálního arabského kontingentu na východě Sýrie. Tato strategie má však nejeden háček.

Gita Zbavitelová: V Sýrii se vyhrotil konflikt mezi Íránem a Izraelem

Teherán vůbec poprvé zaútočil na Izrael

V noci na čtvrtek přišel dlouho očekávaný přímý vojenský střet mezi Izraelem a Íránem v Sýrii. Teherán s pomocí svých tamějších šíitských spojenců vůbec poprvé na Izrael zaútočil a vypálil na něj asi dvacet raket Grad a Fadžr-5.

Američany vedený úder na Sýrii byl určen jak pro světovou veřejnost, tak pro domácí publikum. Donald Trump chce nyní zjevně vytěžit z porážky Daeše, jakož i ze stažení amerických jednotek ze Sýrie politické maximum v podzimních volbách do Kongresu, aby si republikáni udrželi obě jeho komory. Zdá se, že se americký prezident vrací ke svému předvolebnímu sloganu America First, když svému elektorátu slibuje, že chce konečně začít s obnovou své vlasti.

Faktor arabských monarchií v Sýrii

Americký plán, jenž nese rukopis Trumpova poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, počítá s nasazením vojenského kontingentu Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů na východ Sýrie. Naopak Egypt nabídku Bílého domu, aby vyslal svá vojska do Levanty, odmítl. Káhira totiž tíhne k syrskému režimu, neboť je spojuje silná zášť vůči sunnitskému fundamentalismu. Sísího režim po vojenském dobrodružství v jiných zemích nijak netouží, protože je příliš zaměstnán povstaleckými aktivitami na Sinaji.  

Rusko neříká o Sýrii pravdu. Ale nedůvěryhodný Trump nedokáže uvést věci na pravou míru, tvrdí Applebaumová

Donald Trump

Válka v Sýrii nemá jen podobu chemických útoků proti civilistům a raketových úderů zacílených na vojenská a výzkumná střediska režimu diktátora Bašára Asada.

Případné etablování Rijádu a jeho spojence v Abú Zabí na východě Sýrie však s sebou přináší nejedno riziko. Pravděpodobně by mohlo dojít k posílení sunnitských fundamentalistů, tedy osob, jež podporovaly Daeš a syrskou odnož Al-Káidy. Tento hypotetický scénář by narazil jak na nevoli sekulárních Kurdů, tak na odpor Damašku a jeho spojenců v Moskvě a Teheránu.

Obě arabské monarchie se vojensky angažují v Jemenu, kde se zejména kvůli bombardování civilních objektů Rijádem a saúdskoarabské blokádě podle slov generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese odehrává největší humanitární krize na světě. Jemen už čtvrtým rokem sužuje válečný konflikt, přičemž Saúdy vedená koalice zde nedokáže zlomit odpor hůsijských vzbouřenců, již jsou z části podporováni Íránem. Vojenský debakl Rijádu a spol. v Jemenu je varovným předobrazem jejich selhání v Sýrii. 

Neutralizace íránského vlivu v Sýrii

Arabský vojenský kontingent má na východě Sýrie primárně sloužit jako hráz proti íránskému vlivu. Teherán posílil své pozice v Iráku díky katastrofální angloamerické invazi a společně s Hizballáhem získává nezanedbatelný vliv také v Sýrii. Leč představa, že by arabská vojska dokázala zrekvírovat íránské vojenské zásilky určené Hizballáhu, je poněkud iluzorní. Syrsko-irácká hranice je příliš porózní a dlouhá na to, aby přes ni neproklouzla ani myš. Navíc Teherán zbraně a další vojenský materiál pro libanonské hnutí patrně dováží letecky přímo do Damašku. 

Daniel Veselý

Ohlášené stažení amerických vojáků ze Sýrie je špatnou zprávou pro kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), jimž Ankara ve spolupráci se sunnitskými fundamentalisty uštědřila porážku v Afrinu.

Turecký prezident Erdogan se nikdy netajil tím, že chce podél turecko-syrských hranic vytvořit nárazníkovou zónu prostou kurdského elementu, leč v tom mu brání americké jednotky dislokované ve městě Manbídž a jeho okolí. Přitom největší zásluhu na porážce džihádistů z Daeše  mají právě syrští Kurdové, kteří v současnosti kontrolují zhruba čtvrtinu syrského území. Jejich osud je nyní velmi nejistý.  

Spustit audio