Daniel Kroupa: Připomínáme si hrdinku profesorku Růženu Vackovou

14. květen 2023

Odhalení pamětní desky paní profesorky Růženy Vackové na budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy je příležitostí opět připomenout její význam pro českou vzdělanost i pro nás, kteří zapomínáme, že, na rozdíl od pouhé učenosti, je její součástí mravní dimenze.

Učení, omezené jen na přípravu na výkon zaměstnání a na získání výhod na pracovním trhu, produkuje lidi jako prostředky k účelům, které stanovují jiní a do kterých nemohou a nemají co mluvit. Tak je tomu zejména ve velkých korporacích a v autoritářských státech.

Čtěte také

Avšak ve společnostech založených na mravních základech, jak již upozornil Immanuel Kant, má platit, že se k člověku nepřistupuje jako k pouhému prostředku, ale právě jako k účelu. A také člověk má rozumět sám sobě jako účelu, k čemuž ovšem musí být vychováván a vzděláván.

Teprve potom získá schopnost nenechat se sebou manipulovat či zacházet jako s nástrojem a bojuje za právo spolurozhodovat o společných účelech. Právě v tom tkví hlavní poslání humanitních věd pro demokratickou společnost: vzdělávat k lidskosti.

Čtěte také

Naplnit toto poslání však dokáží jenom učitelé, kteří namísto, aby se nechali vláčet dobovými ideologickými módami, spíše odhalují předpoklady a cíle, které tyto módy sledují a kteří jsou schopni postavit se proti většinovému mínění i proti systému, jestliže nese prvky nelidskosti. Tak se stávají pro studenty mravní autoritou.

Růžena Vacková jako druhá docentka na Karlově univerzitě se jí stala již před válkou tím, že dokázala prolomit barieru, která bránila ženám působit na akademické půdě. Za války byla za účast v odboji proti nacismu zatčena a odsouzena k trestu smrti, před nímž jí zachránilo Pražské povstání. Mnohé ztratila, ale nalezla víru, která jí ukázala další cestu životem.

Třeba si toho všimnou

Za krátkou dobu relativní svobody dokázala připravit na povolání řadu vynikajících historiků umění, v domácích kroužcích nasměrovat věřící mladé lidi k tomu, čemu sama věřila a jako jediná z profesorů manifestovala se studenty 25. února 1948 v průvodu na Hrad. S mimořádnou erudicí zprostředkovávala posluchačům poznání kulturních hodnot a svou osobností byla jejich mravním vzorem.

Čtěte také

V roce 1952 byla odsouzena na 15 let vězení, kde, když dozorci nedávali pozor, pokračovala mezi trestankyněmi ve vzdělávací činnosti. Žádat o milost odmítala a tak si odseděla celý trest. V osmašedesátém roce se angažovala v organizaci politických vězňů K231, v době normalizační pořádala bytové semináře a mezi prvními podepsala Chartu 77.

Nechyběla ani na pohřbu svého přítele filosofa Jana Patočky. Zůstala svobodná a bezdětná, ale prožila život hodný obdivu. Zemřela v prosinci roku 1982.

Daniel Kroupa

Nyní, vice než čtyřicet let po jejím odchodu, se v Praze na Smíchově, kde žila po návratu z vězení, buduje nová čtvrť s ulicí, která ponese její jméno. A jak bylo řečeno, na budově, kde působila, bude pamětní deska Růženy Vackové připomínat studentům a profesorům, jaké je jejich pravé poslání. Třeba si toho všimnou. Alespoň někteří.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.