Daniel Kroupa: Přestaňme pomáhat politickým „šmejdům“
Výsledky prvního kola prezidentské volby ještě nebyly dopočítány a již jeden z kandidátů, kteří uspěli, na své tiskové konferenci bystře zahájil kampaň do kola druhého. Nebývá zvykem v takové chvíli vybalit na veřejnost témata, jimiž hodlá v následujících dvou týdnech častovat svého soupeře, zároveň se však jednalo o jedinečnou příležitost, jak je dostat do povědomí milionového publika momentálně nalepeného na televizní obrazovku.
Čtěte také
Strategie tohoto vystoupení byla zřejmá: nešlo o marnou snahu získat voliče poražených kandidátů, ale znechutit je a odradit od toho, aby přišli k následující volbě hodit svůj hlas protivníkovi.
Tomu odpovídala i bizarnost předložených argumentů, jejíž funkcí bylo vyprovokovat o nich pohoršenou debatu politických komentátorů a tím jejich účinek multiplikovat. Mnozí na to skočili a ihned je šířili po sociálních sítích s představou, že je přece nikdo nemůže brát vážně. Jenže může a kvůli tomu se to ve volebních kampaních dělá.
Podobně přece před časem postupoval tým odcházejícího prezidenta s billboardem „Stop imigrantům a Drahošovi,“ který všichni jeho odpůrci odsuzovali tak dlouho, až se vryl do paměti skoro každému. Jaké heslo měl pan Drahoš si už pamatují jen nemnozí. Tak je tomu i nyní a sociální sítě jsou zaplaveny fotografiemi billboardu uchazeče o Hrad s podobně provokativním heslem, které nebudu opakovat, protože se nechci nechat zneužívat k jeho šíření.
Političtí „šmejdi“
V posledních desetiletích se filosofie jazyka intenzivněji zabývala skutečností, že slovy nejen vyjadřujeme to, jak věci jsou, ale že slovy také můžeme něco konat: přikazovat, žádat, jmenovat do funkce, klamat a podobně. Dokonce i pravdivé výpovědi mohou v patřičné souvislosti sloužit k manipulaci druhými.
Čtěte také
Podobně se dají užívat i obrazy. S těmito možnostmi se virtuózním způsobem naučili pracovat marketingoví odborníci, aby přiměli zákazníky kupovat zboží či služby, které chtějí prodat. Od nich to převzali podvodníci, které kdosi nazval „šmejdy,“ s cílem vnutit špatné zboží a špatné služby naivním, většinou starším lidem za peníze, které neodpovídaly jejich hodnotě. Teprve když takto oklamaných byly statisíce a metody těchto „šmejdů“ přivedli na světlo odvážní novináři, zakročil stát.
Nyní jsme svědky toho, že podobné praktiky uplatňují zkušení marketéři v předvolebních kampaních ve velkém a manipulovat se nechávají i mnozí z těch, kteří by je měli odhalovat jako nepřijatelné.
Jen málo věcí podvrací důvěru veřejnosti v demokracii tak, jako když do nejvyšších funkcí ve státě usedají lidé, kteří zvítězili v soutěži vedené neférovým způsobem. Proti politickým „šmejdům“ nemá stát dostatek prostředků a jediný, kdo proti nim může zakročit, jsou sami voliči: tím, že přestanou tolerovat veřejné lži, vědomé šíření dezinformací a užívání manipulativních prostředků v politických kampaních. Snad se toho dočkáme dříve než bude pozdě.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
