Daniel Kroupa: Pomoci je třeba hlavně těm nejpotřebnějším

12. září 2020

Ekonomické následky koronavirové infekce jsou a zřejmě ještě budou závažné. Nejvíce postihnou chudé lidi a je povinností našeho státu snažit se zabránit tomu, aby se propadli do bídy.

Chudý je ten, kdo má prostředky alespoň na nejnutnější životní potřeby, v bídě se nachází ten, kdo nemá peníze ani na ně. Chudoba se dá přežít, bída už ne. K lidem, kterým hrozí, musí být proto směřována pomoc na prvním místě.

Čtěte také

Někteří zastánci liberálního pojetí státu argumentují tím, že je odpovědností každého člověka, aby se o sebe postaral sám, a že úlohou státu není řešit soukromé problémy občanů. Chybou takové argumentace je, že ignoruje meze, ve kterých tato poučka platí. Ano, je odpovědností každého z nás, aby nesl i nepříjemné důsledky svého svobodného rozhodování a jednání.

Zároveň ale platí, že lidské možnosti a schopnosti jsou omezené a nikdo z nás nedokáže zcela předvídat, co všechno svými skutky způsobí. Někdy ani to, že se připraví o všechno nezbytné k životu. Naše činnost se navíc odehrává v situacích, které jsme nevytvořili a mohou být natolik nepříznivé, že není v lidských silách je svým svobodným jednáním samostatně vyřešit. A kde není svoboda, není ani odpovědnost.

Nejprve pomoct, pak mudrovat

Lhostejnost k lidem v existenční nouzi je v první řadě nelidská a následně iracionální. Svoboda totiž není přírodní daností (tou je snad jenom schopnost vytvořit podmínky, ve kterých se může rozvinout), ale je kulturním výtvorem určitého typu společnosti. Jakého typu? Výlučně takového, ve kterém si lidé nejsou lhostejní a vzájemně si pro svobodný projev poskytují příležitost a prostor.

Čtěte také

Na tomto prostém základě je postavený celý náš složitý mravní, právní, hospodářský a sociální systém. Lhostejnost k druhému v nesnázích je iracionální proto, že podkopává jak lidskost, tak sociální i existenční podmínky jejího nositele.

Z toho plyne, že neoddělitelnou součástí svobody a odpovědnosti člověka za svůj život je i odpovědnost sociální. Zahrnuje odpovědnost jedince vůči druhým a ve svých důsledcích i rodiny vůči svým členům, obce vůči obyvatelům a také odpovědnost demokratického právního státu vůči občanům na hranici bídy. A nyní jich asi bude přibývat.

K nejohroženějším skupinám patří osamělé matky s dětmi. S nehoráznými výroky o tom, že si za svou situaci mohou samy, nehodlám ani diskutovat. I kdyby na nich byla špetka pravdy, ve chvíli, kdy tyto ženy ve svízelné situaci jsou, je třeba nejprve pomoct a pak mudrovat.

Daniel Kroupa

Vláda by to měla učinit bezodkladně, cíleně a dohlédnout na to, že peníze jim dorazí co nejrychleji. Vláda by měla také zadotovat neziskové organizace, které se pomocí matkám samoživitelkám dlouhodobě zabývají, protože znají jejich situaci lépe než státní orgány.

A jsou zde také lidé, kteří budou přicházet o své domovy. I o ně se sociálně odpovědné obce, města i státní instituce musí postarat dříve, než přijde zima. Je nejvyšší čas.

Autor je filozof a pedagog

autor: Daniel Kroupa
Spustit audio