Daniel Kroupa: Omluva komunistů za zločiny proti lidskosti se nekonala

Nestala se pochybením soudce – ten byl jen poslušným nástrojem promyšlené a propracované politiky vládnoucí Komunistické strany Československa, jejímž cílem byla likvidace představitelů demokratických stran, církví, podnikatelů, soukromých zemědělců, nekomunistické inteligence a dalších vrstev společnosti.

Čtěte také

Starej se o rodinu, buď v tom lepší než já, prosil před popravou Heliodor Píka svého syna

Postiženi byli nejen odpůrci nového režimu, ale i lidé, kteří proti němu nevystupovali a žádnou činnost proti němu nevyvíjeli. Později došlo i na některé členy, dokonce funkcionáře vládnoucí strany, ne proto, že by se něčeho proti ní dopustili, ale proto, aby demonstrovala, že její moc je skutečně totální a nikdo před ní není v bezpečí.

Někteří lidé tyto skutečnosti neradi slyší a říkají, že je zbytečné o tom po tolika letech mluvit a že dnes musíme řešit naléhavější problémy, než abychom se stále hrabali v minulosti. Ostatně komunisté se prý za to přece již omluvili. Jenže oběti jejich zvůle stále žijí mezi námi a Komunistická strana Čech a Moravy se s ideologií a politikou své předchůdkyně nikdy zcela nerozešla. Prosazuje ji v nových podmínkách a nyní se dokonce opět hlásí o svůj podíl na moci.

Na vině pouze jednotlivci?

Není proto od věci připomenout, jak to vlastně bylo s tou její omluvou. Na mimořádném sjezdu KSČ, který proběhl ve dnech 20. až 21. prosince 1989, přijala usnesení, ve kterém doznává, že se dopustila „chyb, omylů… deformací proti lidskosti a demokracii“. Co jsou chyby a omyly, víme, těch se dopouští ten, kdo koná správnou věc a něco se mu nepovede.

Čtěte také

V nenávistné kampani během procesu s Miladou Horákovou zneužili komunisté i děti

Věcí, kterou konali komunisté v době své vlády, bylo to, co v souladu s marxisticko-leninskou ideologií nazývali třídním bojem, v němž šlo o upevnění vlastní moci a násilnou likvidaci všech, kteří byli označeni jako třídní nepřátelé. Chybou a omylem z tohoto hlediska tedy mohlo být, že nepostupovali s ještě větší brutalitou. Lidská práva a demokracii nazývanou buržoazní tato ideologie neuznává. Nejednalo se proto o žádnou deformaci.

Pokud v tomto usnesení komunisté vůbec připustili nějakou vinu, přisoudili ji nikoli straně a její politice, ale jakýmsi jednotlivcům. Jak praví usnesení, „strana se rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům“.

Daniel Kroupa|foto:Jana Přinosilová,Český rozhlas

Ano, to vše vskutku dělali, ale v souladu s linií strany. Jenže ani s těmi se Komunistická strana Čech a Moravy tak úplně nerozešla, natož aby na ně podala trestní oznámení. Chránila a obhajovala je až do konce.

Nezbývá než konstatovat, že prohlášení mimořádného sjezdu KSČ z prosince roku 1989 není ani přiznáním zločinů proti lidskosti, jichž se dopouštěla, ani omluvou za ně. I to je třeba připomínat.

Autor je filozof a pedagog