Daniel Kroupa: Obnova důvěry v demokracii jako předpoklad řešení krize
Lidová moudrost nás varuje: „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.“ A protože jsme dosud nepřeskočili překážku, kterou představuje pandemie koronaviru, bylo by předčasné plánovat, co uděláme, až se nám ji podaří překonat. Do té doby však máme čas přemýšlet o tom, jaké pravděpodobné následky bude mít naše chování v době epidemické krize a jaké jsou možnosti se s nimi vyrovnat.
Když říkám „naše chování“, mám na mysli především jednání naší vlády, naší politické reprezentace i nás ostatních. Otázka, zda jsme jako celek v této situaci obstáli, mě uvádí do rozpaků. Jsou-li pravdivá srovnání naší republiky s ostatními státy světa, které nás řadí mezi ty nejhorší, musíme sklopit zrak a přiznat, že jsme neobstáli.
Čtěte také
Vláda činila chaotická rozhodnutí, její čelní představitelé měnili ze dne na den stanoviska, aniž byli schopni uvést relevantní důvody, proč tak činí. Ministři zdravotnictví, nesoucí hlavní odpovědnost za zvládnutí epidemie, se střídali dříve, než se stačili v rezortu zorientovat. Vládní rozhodování se neřídilo vědecky ověřenými daty, ale spíše nahodilými dojmy. A navíc vláda porušovala platné zákonné postupy.
Politická reprezentace se ani ve chvílích nejvyšší nouze nedokázala sjednotit a společnými silami ji řešit. Pokud měla vládní většina dostatek hlasů, nenamáhala se ani vyslechnout opoziční návrhy a žádosti včetně těch, které se týkaly včasného prověření dostatku zdravotnického materiálu, jehož se následně ukázal být katastrofální nedostatek.
Změna způsobu vládnutí
Opozice svým konáním nedokázala přesvědčit veřejnost, že jí jde více o řešení epidemie než o kritiku vlády a o to, aby z krize vytěžila co největší politický kapitál. Nadbíhala negativním náladám ve společnosti i v případech, kdy neprospívaly zvládnutí epidemie.
Čtěte také
Nu, a my ostatní jsme se také příliš nevyznamenali, pokud šlo o masové dodržování byť i jen základních opatření nezbytných k tomu, aby se nebezpečná nákaza šířila co nejméně. Do značné míry je to důsledek zmateného rozhodování vlády a rozporuplného informování ze strany jejích představitelů.
K tomu nejhoršímu, co nám, tedy „široké veřejnosti“, díky tomu hrozí, je, že postupná ztráta důvěry ve stávající politickou reprezentaci přeroste v nedůvěru v demokratické instituce. Zkrátka že naroste počet lidí, kteří přisoudí vinu za tisíc zemřelých na covid-19, kteří zemřít nemuseli, nikoli těm, kteří byli nositeli odpovědnosti, ale celému demokratickému systému.
Někteří to možná dají najevo svou neúčastí ve volbách, jiní vyjádří podporou antisystémovým stranám a hnutím. V obou případech by to znamenalo oslabení našeho demokratického politického systému. A to právě ve chvíli, kdy bude třeba napravovat ekonomické, sociální i kulturní následky epidemické krize.
Politickým stranám, které budou sestavovat příští vládu, se to může dařit jedině tehdy, dokáží-li obnovit důvěru změnou způsobu vládnutí. Připravují se na to?
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
