Daniel Kroupa: Italská renesanční literatura

Teď mě ale trochu mrzí, že jsem promeškal příležitost doporučit ostatním nádhernou knihu, která by si zasloužila jejich pozornost. Stejně bych to ale nestihl, protože jsem ji dostal k narozeninám až po Novém roce. A tak se to pokusím napravit se zpožděním.

Čtěte také

To když kulturní rubriku Lidových novin vedl docent románských literatur Václav Černý…

I ona vlastně vyšla opožděně – o dobrých 60 let. Na antologii Italská renesanční literatura začal pracovat romanista Václav Černý ve druhé polovině 50. let a jeho záměr byl zmařen. Nedokončeného díla, uloženého v Památníku národního písemnictví, se chopil Černého žák Jiří Pelán a dopracoval je s nesmírnou pečlivostí a s vlastním přínosem do podoby, která by obstála i ve světle nejpřísnějších měřítek jeho učitele. A to je co říct.

Ty dva skvostně vypravené svazky poskytují čtenáři ucelený obraz duchovního vývoje období, které vytvořilo hlavní pilíře novověké evropské kultury a vzdělanosti. V renesanci se zrodilo porozumění lidské individualitě a důstojnosti, pojetí člověka jako bytosti zodpovědné za svůj osud, pochopení relativní autonomie politiky, které dalo vzniknout pojmu státu, byl doceněn význam smyslové zkušenosti a změnilo se vnímání krásy přírody i lidského těla. Jejím dílem je i matematická přírodověda, která svým poznáním a produkty změnila a mění svět, ve kterém žijeme. I proto nelze porozumět moderní době bez pochopení renesance.

S pocitem satisfakce

Ještě jednu věc bychom v této souvislosti neměli pominout. Jiří Pelán dokončením a vydáním této knihy přispěl k nápravě dvojí křivdy, kterou spáchal komunistický režim: na české kultuře a na osobě Václava Černého.

Byl to člověk ryzího charakteru a demokratického přesvědčení, který se nikdy nepoddal dobovému marasmu. Za války se zapojil do protinacistického odboje a skončil ve vězení, po osvobození čelil kritikou náporu komunistické ideologie, po únorovém puči byl vyhozen z univerzity a poté uvězněn. Návrat na filozofickou fakultu mu byl nakrátko umožněn v osmašedesátém, a s nástupem normalizace byl opět propuštěn.

Po podpisu Charty 77 se stal ze strany propagandistů okupačního režimu terčem útoků a ostouzení v tisku, rozhlasu a televizi. Zlomit se ale nenechal. I za těchto nepříznivých okolností dokázal vytvořit dílo, na které mohla navázat mladší generace literárních vědců. Návratu svobody se nedožil, zemřel v roce 1987. Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy in memoriam mu prezident Václav Havel udělil po zásluze.        

Daniel Kroupa|foto:Jana Přinosilová,Český rozhlas

V žádné pořádné knihovně by tedy neměla chybět tato antologie. Každý si v ní najde něco pro sebe. Mně její četbu usnadňuje vzpomínka na přednášky profesora Černého o dvorské lyrice a Dantovi Alighieri, které jsem absolvoval předtím, než musel univerzitu opět opustit. Čtu ji bez nostalgie, ale s jistým pocitem satisfakce. Je to kniha roku.

Autor je filozof a pedagog