Další špatná investice ve školství na obzoru

Některé skutečnosti opravdu vzbuzují přinejmenším rozpaky. Například Jednota školských informatiků kritizuje, že má vznikající portál přinášet zpočátku jen informace.Ty jsou přece dostupné na webových stránkách různých institucí, a kvůli jednotnému přístupu do nich není nutné tvořit nový portál. Ten je naopak potřebný hlavně proto, aby nabízel vzdělávací materiály a programy, které by učitelům pomohly s výukou. Na takové materiály pedagogové opravdu čekají. Jenže Ústav pro informace ve vzdělávání, který má vznik portálu na starosti, provedl průzkum mezi řediteli škol i laickou veřejností a ten potřebu zpřístupnění informací na jednom místě potvrdil. Pracovníci UIV ovšem připouštějí, že se zároveň setkali s velkou poptávkou po vzdělávacích materiálech, nicméně ty přijdou na řadu teprve v dalších fázích. Podle ředitelky Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavly Zieleniecové to ani jinak nejde, protože zatím není jasné, o jaké výukové programy by mělo jít a není dořešena otázka, jak by školy za tyto programy platily a jak ochránit autorská práva.

Předseda Jednoty školských informatiků Pavel Knobloch je ale názoru, že dokud nebude jasný obsah, neměl by žádný portál ani vzniknout. Pokud se tak stane, půjde podle něj o vyhozené peníze. Když se obsah určí dodatečně, může se stát, že zvolené technické řešení nebude vyhovovat. V takovém případě by se muselo změnit a tedy zaplatit ještě jednou. Anebo naopak - obsah se bude přizpůsobovat už přijatému technickému řešení, třeba i na úkor jeho kvality.

Jednotě školských informatiků se ovšem také nelíbí, že studie vypracovaná Ústavem pro inforamce ve vzdělávání předpokládá použití pouze dvou technologií, zatímco ve světě se úspěšně využívají i mnohé jiné. Vzniká tak podezření, že jde skrytě také o prosazování určitých firem, které jsou s danými technologiemi spojené. Ředitel ministerského odboru státní informační politiky ve vzdělávání Antonín Mucha navíc tvrdí, že při budování portálu vůbec není nutné použít zmiňované drahé technologie, ale stačí tady jen jednodušší a levnější varianty. Je to tím, že portál má být vlastně jen dobrým organizátorem, který je schopen zprostředkovat zájemcům potřebné informace i výukové materiály a umožnit jim také komunikaci mezi sebou. A drahou technologii ať mají firmy, které budou tyto materiály nabízet. Těm stojí za to, aby se snažily, protože budou chtít své produkty školám prodat a získat tak peníze, které stát na tyto účely rozdělí.

Když se ale podíváte na internetovou stránku firmy Sefira, která byla vybrána odbornou komisí pro zpracování první části projektu portálu, zjistíte, že používá jednu z nejdražších technologií s názvem Oracle. Že by navrhla nějaké levnější řešení, to se nezdá příliš pravděpodobné. A odbor státní informační politiky ve vzdělávání, který je zastáncem levnější varianty, nebyl k tvorbě vzdělávacího portálu vůbec přizván. Ředitelka Ústavu pro informace ve vzdělávání Pavla Zieleniecová ovšem spojení s některou firmou vylučuje. Aby se vyhnula takovým podezřením, je rozhodnutá vyhlašovat v průběhu přípravy portálu výběrová řízení i na menší zakázky.

Přesto je na místě otázka, zda by se zřízení portálu nemělo odložit přinejmenším do chvíle, kdy budou vyjasněny obsahové požadavky. Aby nehrozilo, že budou prostředky vynaloženy neefektivně podobně jako se to stalo v projektu Internet do škol. A nakonec jen pro zajímavost: Za 16 milionů vyčleněných na portál by mohly být vybaveny počítačem s internetem školy, které byly při vybavování škol počítači vynechány a ještě dodneška nemají vůbec žádnou informační techniku. Je jich asi tři sta a těm může být zatím nějaký vzdělávací portál úplně ukradený.