Dalo se na konci 2. světové války předejít zbytečným obětem?

Bojovník rozhlasu (ilustrační foto)
Bojovník rozhlasu (ilustrační foto)
Začalo to v Ploštině. 19. dubna 1945 beskydskou osadu obstoupily zásahové oddíly SS a oddíly zvláštního určení. Vojáci zapálili 10 domů a zastřelili nebo upálili 24 místních obyvatel.

Za 4 dny přišli vraždit do Prlova. Tam zahynulo 21 lidí, 8 domů bylo vypáleno. Následovaly Vařákovy Paseky, vypálené 2. května, kde po řádění zůstali 4 mrtví a 8 vypálených domů.

V Javoříčku, ve vesnici kousek od hradu Bouzov, oddíly zastřelily na úplném konci války 5. května 1945 přesně 38 mužů. Ze 34 domů se zachovala pouze škola, jeden obytný dům, kaplička a jedna stodola.

Podobné tragédie se odehrály v Zákřově, Vícově Lejčkově a také ve Velkém Meziřící.

K masakrům ale nedocházelo jen na Moravě. V Praze na přelomu dubna a především na začátku května 1945 padlo nebo bylo povražděno 1700 až 3700 Pražanů.

Zdokumentovány jsou masakry na Pražačce, v Krči, Lahovicích, Popovicích, na Zelené lišce, na Pankráci.

Co víme o tragédiích na konci války dnes? Proč se násilí tak vystupňovalo? Dalo se tragickým událostem nějak předejít?

Hostem Markéty Ševčíkové byl v pátečním Radiofóru od 19:10 historik Pavel Žáček.

Spustit audio
autoři: Markéta Ševčíková, Martina Vacková