Čtyřdenní pracovní týden dorazí i do Česka. Firmy ale ještě čeká velký kus práce, míní odborník

Čtěte také

Opravdu musím dávat pozor, aby mne práce v charitě úplně „nesežrala“, říká Bára Nesvadbová

V řadě měst a zemí se už několikrát testoval tzv. čtyřdenní pracovní týden. Tento týden jej kompletně začala testovat španělská Valencie. Globální kampaň za čtyřdenní pracovní týden vede novozélandská organizace Four Days We Global a výsledky vypadají na první pohled z testů impozantně, včetně těch, které nedávno zveřejnil jeden z největších projektů, který se konal ve Velké Británii za spolupráce s Cambridgeskou univerzitou.

Firmy si po ukončení pochvalovaly produktivitu, méně absencí, méně vypovědí či větší zájem o práci. Menší porci času stráveného v práci si chválili i zaměstnanci. Mluvilo se také o menším riziku vyhoření a mnohé z experimentujících firem nakonec prohlásily, že u čtyřdenního pracovního týdne už zůstanu a k pětidennímu týdnu se vracet nechtějí.

Island jde příkladem

Podle Jana Klusoně, který šéfuje československé divizi mediální platformy Welcome to the Jungle, jež pomáhá lidem zorientovat se na trhu práce a věnuje se poradenství v oblasti práce i kariérního růstu, patří mezi nejúspěšnější projekty v čtyřdenním týdnu právě ten nejnovější ve Velké Británii. Z dlouhodobého hlediska jde ale podle něj příkladem především Island.

„Firmy a země, které tento model zavádějí, ukazují pozitivní výsledky. A to lepší náladu ve firmě, větší angažovanost zaměstnanců a i díky tomu potom lepší profitabilitu firmy, protože jsou na tom lépe,“ míní Klusoň.

Čtyřdenní pracovní model v Česku bude

Jiří Halbrštát pracující ve společnosti ManpowerGroup, která se zabývá pracovním trhem, a to od roku 2003, uvádí, že s velkou pravděpodobností dospěje ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu také ČR. České firmy to ale podle něj bude stát ještě velký kus práce, aby takovýto koncept zvládly správně uchopit. S ním souhlasí i vysokoškolský pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jakub Rákosník, který tam vyučuje sociální politiku a hospodářské dějiny.

Čtěte také

Ředitel Liftaga: U platformové práce je třeba hledat balanc mezi zájmem pracovníka, který chce vydělat co nejvíc, a zákazníka, který chce co nejlevnější službu

„Když se podíváme na poslední čtvrt tisíciletí průmyslové společnosti, tak ten trend k postupnému zkracování pracovní doby tam je evidentní. Byť to osciluje v různých dobách a není to úplně lineární vývoj,“ říká Rákosník a doplňuje, že ačkoliv dnes je už zralá doba na to, aby takovýto model v Česku byl, v rámci politické strategie by bylo dobré ještě počkat.

„Dnes ještě není ten den, kdy by do toho stát měl regulačně vstoupit, být politikem spíše bych si to nechal na později. V okamžicích, kdy přijde nějaká hlubší krize, tak se ten konsensus bude hledat daleko snadněji. Je to i určitý trumf do krizových situací, kdy stát může aktivně vstoupit a udělat něco, co je viditelné a čím si může získat popularitu. Čili nespěchal bych s tím,“ vysvětluje Rákosník.

Úskalí zavedení nového pracovního modelu

Podle Halbrštáta by nový pracovní model měl prozatím zůstat na dobrovolné bázi, protože obsahuje několik úskalí, které by nemusely firmy zvládnout.

Čtěte také

Kateřina Smejkalová: Čtyřdenní pracovní týden je dobrý pro všechny – včetně klimatu

„Aktuálně to je vhodné pro firmy, které jsou na to připraveny a mají o to zájem, protože je potřeba, aby v nich byla správně nastavena firemní kultura, aby manažeři na všech úrovních dokázali správně pracovat se svými týmy, vyhodnocovat jejich úkoly a zadávat je. Pokud v té firmě není správně nastavena kultura důvěry z obou stran, jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů, tak by to, myslím, nedopadlo dobře,“ míní Halbrštát.

Klusoň souhlasí s Halbrštátem a sám zmiňuje, že zaváděl čtyřdenní pracovní týden u nich na centrále v Paříži. Uvádí, že zajistit něco takového dá vskutku hodně práce, co se týče příprav projektového managementu, nových nástrojů a podobně. Dodává ale, že vzhledem k technologickému zaměření firmy, kde působí, bylo mnohem jednodušší na čtyřdenní pracovní týden přejít.

„Pro nás to nebylo tak náročné. U některých odvětví si dokážu představit, že to bude mnohem složitější. Ale záleží, jak to ta firma uchopí. Někde uchopí čtyřdenní pracovní týden tak, že si ti lidé stejně musí odpracovat 40 hodin týdně za čtyři dny, což si myslím, že není ten správný krok, zhustit a převádět víc stresu do čtyř dní. U nás jsme například nastupovali k větší efektivitě a větší produktivitě. Takže jsme hledali cesty a upravovali procesy, práce na tom bylo opravdu hodně,“ dodává Klusoň.

Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Václav Pešička. (repríza)