CSI efekt. Jak televizní kriminálky matou veřejnost
Termín CSI efekt popisuje situaci, kdy má odborná a laická veřejnost pod vlivem seriálů typu Kriminálka Las Vegas (v originále nazvaném právě CSI: Crime Scene Investigation) nerealistická očekávání od vyšetřovacích postupů a forenzních metod.
Seriál Kriminálka Las Vegas se začal vysílat v roce 2000 a nové díly se vyrábějí dodnes. Pod jeho vlivem vznikla celá řada dalších „kriminálek“ neboli CSI sérií – jako třeba Kriminálka Miami, Námořní vyšetřovací služba, Sběratelé kostí a podobně.
Pro tyto série je typické, že se v rámci vyprávění i z hlediska vizuální stránky klade důraz na technické a laboratorní postupy. Vědci či policejní technici vysvětlují, co se děje, takže divák je vtažen do forenzní části vyšetřování.
Tento přístup se postupně dostal i do seriálů s jinou než detektivní tematikou. Například o seriálu Doktor House se uvádí, že to, jak jsou v něm zobrazovány diagnostické postupy a vnitřní fungování lidského těla, bylo silně inspirováno právě CSI seriály.
Skutečnost je jiná, to si však diváci neuvědomují
A jak se přesně CSI efekt projevuje? Diváci si například mohou myslet, že pachatelé vždy na místě činu zanechají aspoň jednu stopu, což usnadní jejich dopadení. Ve skutečnosti jsou ale stopy často zničeny.
CSI efekt nemá jen negativní dopady. Jako pozitivní důsledek CSI efektu se uvádí nárůst uchazečů o studium univerzitních oborů s kriminalistickým zaměřením.
Lidé pod vlivem CSI také mají zkreslené představy o tom, za jak dlouho mají vyšetřovatelé k dispozici výsledky forenzních analýz. V seriálech je totiž vše záležitostí okamžiku či maximálně několika dní, zatímco v praxi se na výsledky čeká dny až týdny.
S tím souvisí i další nepříjemný projev CSI efektu a to je skutečnost, že lidé často přehlížejí finanční stránku věci a neuvědomují si, že v praxi policie i laboratoře fungují s mnohem omezenějšími rozpočty než jejich seriálové protějšky.
