Cokoliv, co dáte do veřejného prostoru, vzbuzuje kritiku, podotýká autor poeziomatů Kobza

8. březen 2023

Wikipedie ho nazývá tvůrcem veřejných městských projektů. Můžete si díky němu na ulici zahrát na piano nebo šachy. V metropoli můžete posedět v kavárnách či zažít nějakou kulturní akci na střeše Lucerny, která funguje už šestým rokem. Kavárník a organizátor Ondřej Kobza však křižuje celou republiku, i v bývalých Sudetech už zavedl řadu poeziomatů – automatů na poezii – a umisťuje je i ve světě.

První poeziomat byl umístěn v roce 2015. Dnes jich jsou po Česku zhruba tři desítky. Dlouhodobým záměrem pak je umístit automaty třeba i v Kazachstánu a Vietnamu. „Za chvilku by totiž bylo trošku otravný, kdyby tady všude byly ty trubky,“ směje se Kobza.

„V zahraničí je to ale samozřejmě daleko těžší. Většinou si dávám schůzky se starosty, radními pro kulturu. Zkouším různé strategie a některá z nich nějak fungovat bude.“

Čtěte také

Když se na nějakém místě s městem dohodnou, hledají pak jeho identitu. „Je to taková trubka, která leze ze země a má kliku, a je tam vždycky 20 nahrávek, které souvisí s tím místem. A my odhalujeme, co je to místo, o čem hovoří.“

Kobza přiznává, že má i své kritiky. „Cokoliv, co dáte do veřejného prostoru, vzbuzuje velkou kritiku, protože to každého nějak naštve. Není nic univerzálního. Možná kdyby to byl automat na pivo zdarma, tak by se to asi líbilo hodně lidem,“ glosuje.

Jaké další aktivity nyní chystá? A jak vzpomíná na Hostinu na Karlově mostě, kterou zorganizoval? Poslechněte si celé Hovory Lucie Vopálenské v audiozáznamu.

Spustit audio

Související