„Zelené“ změny je třeba zavádět pomalu, ne překotně a revolučně, radí národohospodářka Lipovská

29. únor 2020

Evropská komise se rozhodla, že investuje 100 miliard eur na přechod ke klimaticky odpovědnému hospodářství a ústup od hnědého uhlí. Můžeme v tomto případě mluvit o ekoměně?

„Ekoměna není v rámci evropských nebo českých struktur jasně definována,“ upozorňuje v pořadu Leonardo Plus národohospodářka Hana Lipovská.

Podle ní je nejen toto rozhodnutí Evropské komise spojeno s tzv. Zeleným údělem její nové předsedkyně a s globální otočkou k zelené ideologii. „Ta ale nesouvisí s ekologií nebo životním prostředím z biologického a ekonomického hlediska, ale souvisí s omašličkováním peněz.“

Je smutné, že diskuze z obou stran zatemňují pravou podstatu, která může znamenat riziko pro kteroukoliv ekonomiku, a tou je zásah do centrálního bankovnictví.
Hana Lipovská

Když se podíváme na ideologii Evropské centrální banky, tak vidíme obrovský zásah do smýšlení o centrálním bankovnictví, dodává ekonomka.

Čtěte také

V 2. polovině 20. století začaly centrální banky požadovat, aby běžné banky, které neměly své peníze kryty ani úsporami klientů, natož zlatem a dalšími aktivy, měly všechny své úvěry zajištěny tzv. kapitálovými požadavky. 

„Tedy byla snaha, aby banky nevytvářely peníze úplně ze vzduchu, jak to dělají a mohou dělat, ale aby byly něčím alespoň trochu brzděny. Tím něčím byly třeba cenné papíry států, které jsou členy OECD.“

Dnes se ale stále častěji mluví o tom, že by tyto požadavky kapitálové přiměřenosti měly být i zelené. „A aby půjčování peněz bylo určováno nejen ekonomickou racionalitou, tedy tím, jestli jde o návratnou investici a je dlouhodobě ufinancovatelná, ale právě zelenými požadavky.“

Představme si, že máme vedle sebe dva podnikatelské záměry: jeden ekonomicky rozumný, dlouhodobě ziskový, který přináší práci lidem, a druhý zelený projekt, který je ale málo ziskový a velmi rizikový. Přesto ten druhý projekt dostane úvěr, protože je zelený, zatímco ten první není dostatečně zelený nebo je dostatečně hnědý.
Hana Lipovská

„Jako ekonoma mě zajímá, jak se to bude dělat, protože by pak bankovní úředníci měli být vzděláváni v tom, co je zelené, a měli by být schopni rozlišovat různé odstíny zelené.“

To by v praxi to znamenalo, že bankéři budou suplovat roli ekologů a environmentalistů. „Ale také expertů na kdeco z přírody, fyziky, chemie. To by bylo nesmírné ekonomické šílenství, které nedopadne na banky samotné, ale na běžného zaměstnance.“

Co bude nakonec ta dokonalá zelená energie?

Čtěte také

Ústup od spalování uhlí považuje Lipovská za rozumný, ale v praxi problematický. „Lidé budou muset něčím topit a není možné prodražit energii tak, že si soused na dědině nebude moci zatopit. Tím bychom se vrátili do období chudoby a zimy.“

„Otázkou je, co bude ta vyvolená, dokonalá zelená energie... V naší zemi jsme si zvykli na jádro, ale vidíme čím dál víc, že to rakouské „nein“ může významně ovlivnit i nás. Rakušané mají nejen divoké řeky plné vody, ale i exporty jaderné energie od nás.“

Opravdu chceme, aby si obyčejný, normální, český spotřebitel mohl koupit buď drahou, nejistou, neplánovatelnou, nepředvídatelnou zelenou a čistou energii, nebo očekáváme, že se smíříme s tím, že nám holt bude občas zima, protože si nezatopíme?
Hana Lipovská

Národohospodářka je přesvědčena, že i zde tzv. volná ruka trhu může nabídnout řešení. „Když se díváme na vývoj zemí, které postupně bohatly, tak vidíme, že přestávají postupně produkovat mimo jiné emise skleníkových plynů... a dbá se o to, aby bylo čistší i životní prostředí.“

„Obecně víme, že pokud se všem daří lépe, tak je najednou čas se zabývat se i tím, na co dříve peníze nebyly, tedy životním prostředím... Ale v první řadě musíme zabezpečit základní podmínky pro člověka.“

Zásahy státu v oblasti podpory například nových zelených technologií nutně vedou k překotné podpoře něčeho, u čeho se negativa objeví, až když je pozdě.
Hana Lipovská

Volná ruka trhu, argumentuje ekonomka, zaručuje naopak přirozený vývoj. „Takže si uvědomíme mnohé nevýhody a slabiny i to, jak se s nimi vypořádat.

„Když do toho zasáhneme shora, byť s dobrou myšlenkou, tak je nástup nesmírně rychlý a ve chvíli, kdy se začnou objevovat negativa, tak jsou v tak velkém rozměru, že už to nezastavíme. Proto má smysl někdy čekat, být trpělivý a nechtít dělat všechny změny revolučně,“ shrnuje Hana Lipovská.

Jak inspirativní může být pro euroamerickou oblast islámské bankovnictví? Jak udržitelné jsou „zelené peníze“ a co tento termín vlastně znamená? A potřebujeme vůbec veřejnoprávní média? Poslechněte si celé Leonardo Plus!

autoři: David Šťáhlavský , Ondřej Čihák
Spustit audio

Související