Co trápí české vodní nádrže? Fosfor, dusík i globální změna klimatu, říká hydrobiolog

22. březen 2018
Rybník Peklo v Polné trápí každoročně sinice

Vědci z Hydrobiologického ústavu Akademie věd České republiky už desítky let sledují stav vody ve vodních nádržích v Česku. O tom, co z těchto dat můžeme vysledovat, hovořil v Magazínu Leonardo hydrobiolog Josef Hejzlar.

„Kvalitu vody v nádržích ovlivňuje u nás stav osídlení povodí, tedy kolik lidí tam bydlí, rozsah zemědělského a rybářského hospodaření, ale také stav kanalizačního systému a čištění odpadních vod,“ uvedl expert.

Podle něj je důležitým ukazatelem hodnota obsahu fosforu. „Ta byla nejvyšší v 80. a 90. letech minulého století. Tehdy se zkombinovaly dva jevy: budování kanalizací, ale výstavba čistíren se oproti kanalizacím opožďovala, takže čím dál tím víc znečištěných splašků šlo do říční sítě, a pak tedy i do nádrží.“

Významnou roli hrála také intenzifikace zemědělství v 60.a 70. letech. „Tehdy byla malá a drobná stabilní pole přeměněna na velké plochy, které se přiblížily k říční síti. Takže to, co se dnes odehraje na polích, se velmi rychle objeví i v tocích.“

V tomto případě je řeč také o dusičnanech. „Ty sice mohou podporovat růst organismů, ale ve velkých koncentracích mohou mít negativní vliv na některé živočichy, jako třeba obojživelníky.“


„Když se sinice nahromadí příliš, pak neumožní ani světlu, aby pronikalo vodním sloupcem pod vodní hladinu. Tehdy biomasa přichází o zdroj energie a odumírá. V případě hlubokých nádrží se vyčerpá kyslík nade dnem a dochází k dalším nežádoucím jevům, jako třeba k uvolňování manganu, železa, někdy i těžkých kovů ze sedimentu dna.“

Je to ale dříve zmíněný fosfor, který při velkých koncentracích způsobuje ve vodě přemnožení sinic. „Hladina fosforu v našich nádržích stále mnohonásobně překračuje stav, kdy by sinice byly schopny tento prvek zcela využívat.“

„Sinice se ve vodním systému dokážou zabydlet, když dostávají v letním období vysoké přísuny fosforu. Tehdy narostou do velkých biomas, které jen málo organismů v potravním řetězci dokáže sklízet nebo využívat. Tato biomasa se pak hromadí a často v sobě obsahuje toxické látky, a následně i pro člověka vytváří nepříznivou situaci.“

Vědci v tomto případě používají termín eutrofizace. „Je to proces obohacování živinami, v tomto kontextu je míněn jako proces nežádoucí. Jde o vlivy příliš velkého množství živin na stav přirozenosti vodního systému, třeba nahromadění velkého množství řad, sinic, vodního květu, nemusí to být jen planktonní organismy.“

„Třeba rybáři mají entrofizaci docela rádi, protože to znamená větší potravinovou základnu pro potravní řetězce, na jejichž konci jsou ryby.“

Do měření se promítá i vliv globálních změn klimatu, které se v Česku projevují i oteplováním vodních nádrží.

„V tomto smyslu je zvýšení teploty vody komplexní záležitostí a nelze říct, že by v každé nádrži znamenalo to samé. V té méně znečištěné bude znamenat především prodloužení vegetační doby, zároveň poklesne přítok nádrže, živiny budou tak lépe využívány, takže dojde k tomu, že voda bude čistší,“ objasnil složitou dynamiku dějů ve vodních nádržích Josef Hejzlar.