Co si psal Palacký do deníku? Údaje o počasí, kolik vydělal i kdy ho přijal car
Stručný záznam o přijetí u císaře, ale také o počasí, choleře v rodině nebo o tom, že krejčímu zaplatil 59 zlatých za nové šaty. I takové zápisky obsahují Každodeníčky a zápisky Františka Palackého z posledních jedenácti let jeho života. Ke 150. výročí jeho úmrtí ho v roce 2026 vydal Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR.
„3. ledna 1865: ráno zima minus 8 stupňů Reaumura. Poštou poslal jsem přeplatky na /vídeňské noviny/ Debatte 10 zlatých. 8. ledna: Rieger odjel do Malče, kníže Friedrich Schwarzenberg u mne.“
Těmito až strohými zápisy začíná edice Palackého Každodeníčků z let 1865 až 1876. Jde o poslední dosud nevydané deníky Otce národa, historika, politika, spoluzakladatele řady významných spolků a institucí, zkrátka stěžejní osobnosti české společnosti 19. století.
Má řečí jak Palackej
„Významně se podílel na budování Národního muzea, působil jako předseda Královské české společnosti nauk a dopisující člen Císařské akademie věd ve Vídni a stál v čele Sboru pro zřízení Národního divadla. Byl členem sboru obecních starších města pražského, poslancem českého zemského sněmu a členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni,“ připomíná v úvodu knihy Palackého přímý potomek a iniciátor vydání jeho deníků Václav Macháček-Rieger.
Ten je také hostem pořadu Ex libris a hned na začátku vyvrací jeden z častých omylů, který se pojí se Palackého jménem. Pokud někdo hodně mluví, říká se o něm, že má „řečí jak Palackej“.
Podle Václava Macháčka byl však jeho dávný předek umírněný, známé úsloví se týká jeho syna Jana, významného vědce a pedagoga, který byl prý na rozdíl od svého otce velmi hovorný. Tuto nálepku mu prý dali sami jeho studenti.
Věcnost a meteorologie
Střídmost a věcnost se projevuje i v deníku Františka Palackého: „11. července 1866: ráno déšť, pak pohoda i ticho; pověst o příměří s Prusy; pomluvy od naší lůzy. 30. červenec: Brauner a Rieger u císaře; prádlo. 18. října: odbyl jsem korekturu prvního archu Dějin českých od roku 1500. 27. října 1866: Večer v českém divadle; Smetanova Prodaná nevěsta. 30. října: měl jsem audienci u císaře pána na Hradě pražském. Mnohé gratulace u mne. 17. prosince: Marii na šicí stroj k Vánocům 120 zlatých.“
Z Palackého deníku by se ovšem mohli radovat meteorologové. Oč méně si v něm zaznamenával své názory, polemiky či plány, o to víc se věnoval podrobným záznamům počasí: „14. června 1869 [ráno] 11°, [o poledni] 20°, [večer] 11°. [Tlakoměr] = [27°] 0'. [V pokoji ráno (4 hod.) 14 °R]. (Dopoledne teplý vítr, odpoledne bouře.)“
I další dva měsíce v roce 1869 následují jen detailní záznamy o počasí. Podle Václava Macháčka ho k tomu vedly mimo jiné i zdravotní potíže. Palacký od mládí trpěl častými katar a nachlazením, jeho zájem o počasí měl proto i zcela praktický důvod. Jen pro zajímavost: v zimě teplota v bytě, kde pobýval, nepřesáhla prý často 13 stupňů Celsia.
Finance a bydlení
Z jeho deníku se však dá vyčíst mnohé i o jeho finanční situaci. Vedl si v něm dost podrobné účetnictví s přehledem svých příjmů a výdajů.
„8. ledna 1866: sněmovních diet od 10. prosince do 10. ledna 65 zl. Pan Schuselka z Vídně vrátil po Riegrovi 100 zl. 30. června 1867: V redakci Národních listů dal jsem dnes na Národní divadlo pátou stovku zl. 1. března 1871: Mottlovi za frak, kalhoty a vestu 55 zlatých. 23. dubna 1876: Byv na radnici, za tisíc zlatých koupil jsem úpisy městské půjčky z roku 1873. 30. dubna: Za novou paruku dal jsem 16 zlatých.“
František Palacký však také často uvádí, kolik přispěl na bohulibé účely, vznik Národního muzea, stavbu Národního divadla, na činnost vlasteneckých spolků či prostě na podporu mnoha lidí, kteří se na něj obraceli s prosbou o výpomoc. Až do konce svého života také podporoval své sourozence a jejich rodiny.
„3. května 1870: Poslal jsem dnes bratrovi Ondřejovi do Zubřího 100 zlatých, do Bílska pro Jana Palackého 50 zlatých, Riegrovi dal jsem Nizzu druhých 600 zlatých. 30. června 1867: pohořelým ve Mšeně 10 zl. 18. dubna 1876: Mariin den narození – 20 zlatých.“
Jeho vlastní rodina žila v domě v dnešní Palackého ulici v Praze, kde je i Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra. Ten se po sňatku s Palackého dcerou Marií stal pevnou součástí jeho rodiny.
Všichni žili v bytě, který je dodnes do nejmenších detailů zachován v podobě, jak tam Palacký a Riegrovi v 19. století bydleli. Poté, co Rieger koupil zámek v Malči na Vysočině, zajížděl Palacký velmi často i sem. Tady dopsal i své stěžejní Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě.
Ve Francii a v Rusku
V denících z posledních let svého života zaznamenal také průběh dvou větších cest, které tehdy podnikl. Na jaře roku 1867 odjel s dcerou Marií a jejími dětmi do francouzské Nice, kde se v předchozích letech opakovaně léčila jeho manželka Terezie. I sem za nimi přijel Rieger.
Palacký si k tomu překvapivě podrobně zapsal: „1. května 1867: středa, odjezd z Nizzy. Den jasný, silný vítr. Rieger odjel napřed v 10 ½ hod. do Marsilie. Já i Marie vyjeli jsme vlakem ve 3 hod. z hostince; dvě místa do Paříže za 243 ½ frc. Vagony přeplněné. Večer po 9. hod. v Marsilii přibyl Rieger. Vyjeli jsme odtud v 10 hod. na noc. 3. května: pátek, v Paříži. Den dosti jasný a příjemný. Posnídavše doma, šli jsme já a Rieger k ministru Taillandierovi, Oběd v rue Rivoli, káva na bulváru, pak u Saint Madeleine. Došla psaní z Prahy a z Petrohradu. Večer v opeře ľAfricaine až přes půlnoc.“
Ve stejném roce pak spolu s dalšími významnými českými politiky, vědci a umělci podnikli cestu do Ruska, kde byli přijatí samotným carem: „6. května: neděle, v Petrohradě. Pošmourno, o poledni slunce, pak proměnno. Po 9. hod. jeli jsme do Carského Sela po železnici, a tam uvítáni chlebo-solí. V carském zámku nejprve liturgie dlouhá. Představeni jsme byli carovi a caryni atd. Potom snídání a jízda v zahradách atd. Po návratu oběd doma. V 7 hod. v divadle Smrt Jana Hrozného, hrabě Tolstoj. O 11. hod. vedeni jsme do klubu městského; kdež koncert, večeře a tanec. Odtud vrátili jsme se domů spůlnoci 1 ½ hod.“
A jak deníky Františka Palackého začínají údajem o počasí, stejně tak končí. V roce 1876 si poznamenal: „7. května: Teplota 4–10 °R. Barometr 27,6'. Jasno, mrak, po poledni déšť. Veliká slabost. 8. května: Teplota 3–6 °R. Barometr 27,9'. Den trapný. Večer přijel Rieger z Malče. 9. května: Teplota 2–8 °R. Barometr 27,9'.“ O sedmnáct dní později, 26. května 1876, Otec národa František Palacký umírá. Český národ mu vystrojí velkolepý pohřeb.
Hostem pořadu o jeho denících byl jeho přímý potomek pan Václav Macháček-Rieger. Sám dnes žije na zámku na Malči, kde také vytvořil expozici, která jeho slavné předky připomíná. Deníky k vydání edičně připravila a rozsáhlým poznámkových aparátem opatřila Petra Harloff-Hejcmanová. Poslechněte si celý pořad Ex libris.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
