Co se dělo za války v Letech?

Internační tábor nezřídili nacisté pro Židy, ale Češi pro Romy, a to v roce 1942 se svolením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Sběrný tábor vznikl mezi loukami a políčky statkářů. Byli to Češi, kdo v táboře obstarával provoz i dozor nad zajatci.

Když nacisté na konci téhož roku zahrnuli do „konečného řešení“ vedle Židů také Romy, staly se Lety přestupní stanicí do Osvětimi. Od srpna 1942 do května 1943 prošlo táborem v Letech 1 309 lidí, většinou Romů nebo osob „žijících po cikánském způsobu“, tedy kočovných trhovců, prostitutek nebo dalších lidí z okraje společnosti.

Dokument natočili Filip Černý a Ivan Studený. Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová, mistr zvuku Roman Špála. Do následující debaty pozvala Lenka Svobodová předsedu Výboru pro odškodnění romských obětí holocaustu Čeňka Růžičku a sociologa a publicistu Fedora Gála.

Přímo v areálu zemřelo 326 osob. A to hlavně na tyfus a kvůli zanedbané lékařské péči, podvýživě, špatným hygienickým podmínkám či svrabu. Stovky dalších pak skončily v plynových komorách v polské Osvětimi. Z Letů utekla nebo byla propuštěna jen čtvrtina vězňů.

Na místě lágru stojí od sedmdesátých let minulého století velkovýkrmna vepřů. Skromný památník, který připomíná smutnou kapitolu česko-romského soužití, najdete v jeho sousedství na bývalém táborovém pohřebišti.

Českobudějovičtí redaktoři Filip Černý a Ivan Studený vzali skupinu romských teenagerů z českobudějovického sídliště Máj a vydali se s nimi přímo na místa, kde bylo od roku 1942 internováno více než 1300 mužů, žen a dětí romského etnika.

V pořadu nazvaném Šel jsem dlouhými cestami připraveném pro cyklus Dobrá vůle uslyšíte úryvky z knihy sebraných svědectví českých Romů, kteří přežili, Tíživé mlčení amerického historika Paula Polansky. Vzpomínky očité svědkyně paní B. čte Valerie Zavadská.

Diskusi publicisty Josefa Boušky a ředitele Občanského institutu Romana Jocha na téma připomínání romského holocaustu a vytvoření památníku v Letech si můžete poslechnout ZDE.