Co psal domů z římské legie egyptský voják?

Dnes komunikují vojáci se svými rodinami pomocí satelitních telefonů a jiných telekomunikačních vymožeností. Není to ale ještě tak dávno, co obě strany – vojáci a jejich příbuzní - vyhlížely netrpělivě dopisy. Jeden takový „dopis z vojny“ se našel s mnoha dalšími texty před sto lety ve staroegyptském městě Tebtunis. Napsal jej římský legionář Aurelius Polion svým blízkým někdy počátkem 2. stol. n. l.

Dopis psaný řecky na papyru našla v roce 1899 archeologická expedice Bernarda Grenfella a Arthura Hunta. Papyrus byl zaevidován a uložen do sbírek university v Berkeley. Více než sto let se jím nikdo nezabýval, protože byl poškozený a značné části textu nenávratně zmizely. Student Grant Adamson z Rice University za „domácí úkol“ zpracovat papyrus v roce 2011. Adamson nyní zveřejnil výsledek své práce v The Bulletin of the American Society of Papyrologists.

Egyptský voják sloužil v římské legii a v úvodu dopisu si stěžuje, že na šest předchozích dopisů matce, bratrovi a sestře zatím nedostal ani řádku odpovědi. Má o rodinu obavy, protože neví, zda se jim něco nestalo.

Dopis římského legionáře Aurelia Poliona |foto: University of California / Berkley’s Bancroft Library

„Modlím se ve dne i v noci, abyste byli všichni zdrávi a předtím se za vás klaním se všem bohům. Nepřestávám vám psát, ale vy na mě nemyslíte. Já vám budu ale psát i nadále a budu vás stále nosit ve svém srdci. Vy my ale nepíšete, zda jste zdrávi a jak se vám vede. Mám o vás obavy. Ačkoli ode mne dostáváte dopisy, neodpovídáte na ně a já tak nevím, co s vámi je,“ vyčítá Aurelius Polin ve svém listu příbuzným.

V poškozené části dopisu zřejmě slibuje, že se pokusí získat od velitele dovolenou, aby mohl rodinu v Tebtunisu navštívit. K takové návštěvě by musel Aurelius Polion podniknout dlouhou a náročnou cestu. Grant Adamson je přesvědčen, že autor dopisu pobýval se svou legií v římské provincii Pannonia Inferior a to v městě Aquincum, které se rozkládalo na místě dnešní maďarské metropole Budapešti.

„Polion byl gramotný a to bylo tehdy mnohem vzácnější než dnes,“ říká Adamson. „Na druhé straně je ale jeho dopis plný chyb. Zřejmě hovořil hned několika jazyky. Doma v Egyptě mluvil zřejmě egyptsky a řecky. V legii komunikoval latinou.“

Pro dopis zvolil Polion řečtinu. Jeho příbuzní ji zřejmě ovládali, zatímco latinu asi neznali. Starým egyptským písmem se v té době ani v samotném Egyptě moc nepsalo.

Problém bývá s datováním papyrů, pokud v nich není výslovně uvedeno datum nebo pokud v textu napadne zmínka o nějaké známé události. Polionův dopis by mohl pocházet z doby po roce 212 či spíše 214. První letopočet odvozuje Adamson z latinského jména Aurelius, které mohl legionář egyptského původu získat v rámci masového udělování římského občanství v roce 212. Na druhý letopočet usuzuje Adamson z titulu velitele, u kterého chtěl Aurelius Polion žádat o dovolenou. Tento titul se začal používat v legiích v Panonii po roce 214.

Velkou pozornost vzbudil text dopisu hlavně díky emocím, které jsou z něj patrné. Dozvídáme se z něj, co prožívali vojáci v antickém světě. A je jasné, že jejich starosti se příliš nelišily od těch, které sužují dnešní příslušníky armád na zahraničních misích.

Zdroj: Rice University, The Bulletin of the American Society of Papyrologists, The Center for the Tebtunis Papyri (CTP)