Co mají společného záchod, džíny a hostie? I věci mají své dějiny

Čtěte také

Jediná žena na misi Artemis II dokázala opravit kosmický záchod a ušetřit kolegy velkých nepříjemností

„Dva turisté se trmácí vyprahlou pouští. Z posledních sil se jim podaří doplahočit se na místo nesoucí znaky lidské činnosti, kde objeví kostru člověka. Když ji spatří, radostně zvolají: ‚Konečně známky života!‘ Tragikomická historka naznačuje, jak odlišně můžeme inter­pretovat věci kolem nás. A dala by se dále domýšlet, například jak by se daná situace vyvíjela, kdyby oněmi nebohými cestovateli byli lékař, antropolog, archeolog, nebo dokonce příbuzný člověka, na jehož ostatky narazili.“

To se píše v samém úvodu Lukavcovy knížky. Autor se v ní zaměřil na předměty vyrobené člověkem, na to, co je za jejich materiální stránkou, jaká je jejich historie, jaký mají význam dnes a jaký byl v minulosti.

Vybíral takové předměty, které jednak zaujaly jeho samotného, jednak o nich lze zajímavě vyprávět. Obyčejné, posvátné i velmi neposvátné. Například záchody.

Peníze na rozdíl od záchodků nesmrdí

„Záchody mají dlouhou a úctyhodnou historii: existovaly již na Krétě a v Mykénách, v Athénách už v 6. století v době Pei­sistratově. Z římských dějin je známý výrok císaře Vespasiána, který o penězích vybraných z daně z veřejných záchodů prohlásil, že nesmrdí. Římské záchody ovšem byly někdy natolik nádherně vybaveny, že když je archeologové prvně odkryli, snad nikoho nenapadla správná interpretace, a pokud ano, vzápětí ji sám zavrhnul. V době antiky se dokonce vytvářely jakési uzavřené společnosti zasedající nad otvory v kamenných lavicích, a našly se i seznamy kolegií obchodníků, kteří měli re­zervovaná místa.“

Kniha Záchod, džíny, hostie od publicisty Jana Lukavce|foto:Dominik Čejka, Český rozhlas

Jan Lukavec píše nejen o historii toalet, ale také třeba o společenských pravidlech, která se k nim vážou, nebo o jejich protnutí s politikou.

Vedle Chevalierova románu Zvonokosy, kde se otázka záchodů zamotá do komunální politiky, uvádí také nášlapné toalety z balkánských zemí, které se távají terčem vtipů, ale také objektem evropských dotačních projektů. Další kapitoly jsou o džínách, míči, hostiích a také třeba sýru.

Sýr jako symbol jistoty

„Původ některých dnešních sýrů je proto obdivuhodně starobylý: gorgonzola měla vzniknout už roku 879, rokfór 1070 a parmazán 1579. Na sklonku středověku také vznikla kniha Summa lacticiniorum, která svým názvem odkazovala na slavnou Teologickou summu svatého Tomáše Akvinského.“

Čtěte také

Severský jídelníček prodlužuje život a chrání planetu, ukazuje dlouhodobá studie

Jan Lukavec upozorňuje na zajímavou teorii, že sýr kvůli svému dlouhému zrání a vůbec péči, kterou potřebuje, může být vyráběn jen tam, kde existují určité jistoty. Země, kde si obyvatelé nejsou jisti tím, co bude zítra, sýrová tradice není. Jako například v Rusku.

„Věci, které používáme, kterými se obklopujeme, dostáváme, darujeme nebo kupujeme, o nás za našeho života mohou hodně vypovědět, a po smrti je to nakonec pouze tělo-věc, a také urna, mohyla nebo náhrobní kámen, co po člověku zbude. Na základě těchto věcí dnešní archeologové splétají složité teorie o tom, jací byli nebožtíci zaživa, v jakém světě žili, co pro ně bylo důležité a co si slibovali od světa na druhé straně.“

I to se píše v knížce Záchod, džíny, hostie Jana Lukavce. Více si poslechněte v dalším Ex libris, které připravila Veronika Kindlová.