Civilizace: Seriál o královských svatbách a rozvodech
Svatební rituál prošel velmi dlouhým a složitým vývojem. Na počátku šlo o čistě světský obřad, kde nemuseli být přítomni ani svědci. Církev se začala prosazovat teprve postupem let.
V prosincovém seriálu Magazínu Leonardo Civilizace jsme se s historikem Martinem Nodlem, Ph.D., zaměřili na středověké královské sňatky a rozvody. Církví posvěcený sňatek nebyl tak nerozlučitelný, jak se někdy může díky známým nařízením zdát. Na počátku také nebyl symbolem uskutečněného obřadu prsten, ale prakticky cokoliv, co bylo „po ruce“. Současně není bez zajímavosti fakt, že zasílání obrazů možných nevěst princovi, jak známe z pohádek, není jen výmyslem scénáristů.
Politika versus emoce
Sňatky patřily ke slavnostním událostem, které byly postupem let ritualizovány. Zatímco v nižších vrstvách společnosti stačila domluva dvou lidí, pro aristokracii byly sňatky politikou a důsledně promyšlenou investicí. Každá vrstva chtěla svoje vlastní pravidla, do kterých vstoupila církev.
Manželství mohla vzniknout opravdu kdykoliv a kdekoliv. Ve chvíli, kdy ještě nebyla povinná přítomnost kněze nebo jiného svědka, aby manželství nabylo platnosti, jste se mohli vdát či oženit skutečně velmi snadno. I proto církev zavedla tzv. ohlášky, kdy byl veřejně po mši oznamován přítomným záměr dvojice vstoupit do manželského svazku. Tento akt byl několikrát opakován, aby se při samotném uzavírání manželství náhle neobjevily překážky, které nebyly dříve známy.
Dodnes máme v soudních spisech dochovány různé případy, kdy se během ohlášek objevily předchozí partneři a snažili se novému sňatku zabránit. Známe například případ muže, který tvrdil, že nastávající nevěsta už je vdaná za něj. Sňatek se měl odehrát v lese, kde muž sázel stromy. Dívka, která procházela kolem, ho natolik okouzlila, že jí nabídl sňatek a na důkaz jeho uzavření předal jednu sazenici, kterou dívka přijala. Tím se fakticky stala jeho ženou a stromek dokladem uzavření tohoto svazku. K události přitom mělo dojít až na počátku 15. století.
Aristokratické sňatky probíhaly podle zcela jiných pravidel. Pro vyšší vrstvy byl sňatek především politikou, kdy o partnerovi dítěte rozhodovala rodina. Možná i proto byly tolerovány u dvora milenky, které církev tolik vytýkala. Nesoulad v požadavcích najdeme i u samotného vzniku takto plánovaného sňatku, který odporoval podmínce souhlasu obou snoubenců. Rovněž církev zakazovala sňatky pokrevně i duchovně spřízněných osob do 4. stupně příbuzenství, ale ani to nebyl nepřekročitelný problém, jak dokládají mnohé výjimky.
Slavnosti, ceremonie a rituály v pozdním středověku
Řadu příběhů o sňatcích a rozvodech najdete v nedávno vydané knize Slavnosti, ceremonie a rituály v pozdním středověku, která vznikla pod editorským dohledem prof. Františka Šmahela a Martina Nodla, Ph.D. S celou řadou autorů se můžete vypravit k panovnickému dvoru, nahlédnout do šlechtických sídel i měšťanských domů popisovaných nejen v českých, ale také v německých, francouzských, anglických, polských a uherských pramenech s důrazem na 14. a 15. století.
Zatímco Václav Žůrek vám představí svůj pohled na korunovace českých králů a královen, prof. František Šmahel zde nabízí téma královských pohřbů. Martin Čapský se v knize zaměřuje na rituály a ceremonie na dvorech slezských knížat, Robert Šimůnek vás pozve do života české středověké šlechty, církevní prostředí popisuje Antonín Kalous a s Tomášem Borovským se zúčastníte oslav středověkého města. Symbolika byla důležitá pro všechny vrstvy společnosti. I když se v mnohém proměnila, některé odrazy najdeme i v současném světě.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
