Civilizace: Raději sám budu zabit, než bych proti husitům pozvedl zbraň
Historie umí vykouzlit někdy velmi úsměvné paradoxy. Řadu jich najdeme také v příběhu mistra Jana Husa. Zatímco v Anglii na nás čeká jedna nevydařená antihusitská kampaň, na Ukrajině se setkáme s překvapivým obdivem.
Magazín Leonardo Civilizace nabídl dva zajímavé příběhy, které nejsou dosud příliš známé. První z nich zazněl na konferenci Hus – husitství – tradice – Praha. Od reality k mýtu a zpátky, kterou připravili Archiv hl. m. Prahy a Historický ústav AV ČR, druhý příběh patřil k VII. mezinárodnímu husitologickému sympoziu Jan Hus 1415 a 600 let poté, které připravilo Husitské muzeum v Táboře, Společnost Husova muzea v Praze a Centrum medievistických studií FF UK.
Johanka z Arku nakonec husitům pomohla
Na konferenci Hus – husitství – tradice – Praha. Od reality k mýtu a zpátky připomněl PhDr. Roman Zaoral jeden z méně známých dějinných paradoxů, který se odehrál po kostnické volbě nového papeže Martina V. v letech 1428 – 1429 v Anglii. Hlavní roli zde sehrál velmi zámožný biskup Jindřich Beaufort, kterého Martin V. jmenoval kardinálem a novým legátem apoštolské stolice v Čechách, Uhrách a Německu. Po vyhlášení křížové výpravy proti husitům, Jindřich utrpěl u Tachova porážku, ale rozhodl se v antihusitské kampani pokračovat dál v Anglii.
Jindřich toužil po papežském stolci, proto se snažil přesvědčit tehdejší představitele o nutnosti nové výpravy, ale ve své domovině nenalezl sluchu. Dokonce odsud máme dochovaný citát ze soudního líčení se zástupcem tzv. lollardství (anglického viklefismu), který prohlásil, že by se raději sám nechal zabít než by proti husitům pozvedl zbraň. Anglie se v této době snažila od Říma odtrhnout, navíc byla příliš finančně vyčerpána válkami s Francií, takže snahy Jindřicha Beauforta prakticky nemohly padnout na úrodnou půdu.
Čtvrtá křížová výprava proti husitům nakonec skončila jedním velkým dějinným paradoxem na území Francie. Definitivní tečku učinila Johanka z Arku, která sice psala husitům, že jestli se nenapraví, přijde se svým vojskem a napraví jim hlavy sama, přesto to byla právě ona, která rozprášila anglické vojsko v bitvě u Patay a tím definitivně pohřbila Jindřichovy naděje na porážku husitů.
Ukrajina ve znamení mistra Jana
Další zajímavý příběh nabídlo VII. mezinárodní husitologické sympozium v Táboře Jan Hus 1415 a600 let poté, kde PhDr. Bohdan Zilynskyj připomněl překvapivě výraznou stopu mistra Jana na Ukrajině. Jana Husa zde v 19. století proslavila báseň Tarase Ševčenka. Poprvé byla vydána v roce 1906, ale dosud je mezi lidmi živá. Doklad můžeme najít v zápisníku etnografa Františka Řehoře, který si zaznamenal setkání s malým asi šestiletým chlapcem.
Máte pocit, že tak malému klukovi muselo být téma Jana Husa a husitství cizí? Nenechte se mýlit! Chlapec měl totiž odpovědět, že Hus kázal proti Němcům, že jsou hlupci a Žižka bil Němce cepami. Je to sice velmi zjednodušený obraz, ale které současné šestileté dítě by dokázalo odpovědět podobně?
Za pravdu
Před námi je víkend, kdy budou na mnoha místech v Evropě vrcholit připomínky 6. července 1415. Orientaci vám mohou usnadnit stránky www.hus2015.cz. Určitě si najděte čas na proměnu Betlémské kaple, která bude od letošního výročí trvale připomínat Janovu osobnost díky projektu designérů MgA. Adama Jirkala, MgA. Jerryho Kozy a Ing. Tomáše Kalhouse.
Tato trojice připravila trvalou instalaci na stěnu Betlémské kaple směřující do Betlémského náměstí. Motivem se stalo heslo Za pravdu, které bude za příznivého počasí promítáno slunečními paprsky na omítku kaple. Jednotlivá písmena jsou vyřezána do silných desek, které jsou kolmo nepravidelně rozmístěny po fasádě. Můžete je vnímat také jako stupně, schody, po kterých lze stoupat. Samotné desky vám mohou připomínat svým rozměrem knihy – učení, které nám po mistru Janovi zůstalo.
Plně viditelný bude nápis pouze v červnu a červenci, kdy nejdokonaleji se objeví pouze ve dvou dnech – 6. června a 6. července. V základní formě bude viditelný od května do července pouze v rozmezí od 14:00 do 16:00 hodin letního času. Právě tato pomíjivost je také jedním z odkazů na učení mistra Jana, jak připomněli v projektu sami autoři: „Omezená možnost vidět celek jen v určitém čase vychází z myšlenky, že některé ideje, přesvědčení přetrvají po staletí. Tudíž roční cyklus je zanedbatelným časovým úsekem. Jsou věci, které člověk neovlivní - například počasí, slunce a pod. Některé věci a zážitky jsou vzácné…“
Janovy myšlenky přetrvaly staletí, někdy promlouvaly silně, jindy jen velmi tiše, stejně bude slunce silně či slabě kreslit nápis na omítku Betlémské zdi. Odkazem na Jana je i samo pokřivení písmenek, které bude v některých dnech vidět – i Janovo učení bylo v minulosti různě zneužíváno a pokřivováno. Zda se 6. července objeví v plné síle, je prozatím jen otázkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
