Civilizace: Malí dospělí u dvora

14. březen 2014
Děti patří i na tradiční středověký turnaj v Jaroměři, který je pořádán vždy v září v rámci projektu rekonstrukce hradeckého dvora Alžběty Richenzy.

Hrály si, učily se, ale přesto jejich dětství bylo jiné. Děti z vyšší společnosti měly v časech středověku také řadu úkolů, které by dnes málokdo pochopil.

Pokud zalistujete středověkou knihou, z obrázků se na vás nebudou dívat dětské tváře. Děti byly zobrazovány jako zmenšení dospělí – v tváři i v oděvu. Na první pohled středověk dětství nepřál, ale druhý pohled může nabídnout příběh poněkud jiný. Mnohé napověděla také konference Ženy a děti ve středověku Výzkumného centra dvory a rezidence ve středověku Historického ústavu AV ČR. V současné době probíhají přípravy vydání kolektivní monografie s přednáškami konference, ale některé informace nabídl Magazín Leonardo Civilizace

Středověk a dětství
Středověcí lidé vnímali rozdíly mezi právě narozenými dětmi, těmi, kterým rostly zuby, začaly se ptát, chápat souvislosti nebo přicházely do puberty. Různé výchovné rady celé dětství členily na tři základní etapy, přesto bylo vnímání dětí ve středověku jiné než dnes. Mohly si hrát, ale rovněž nesměly zapomínat kým jsou. Možná i proto Mgr. Martin Nodl, Ph.D. z Centra medievistických studií svou přednášku trochu provokativně nazval Malí dospělí na panovnickém dvoře: „Jak chlapci, tak dívky, kteří byli předurčeni k nějaké vládě, byli neustále konfrontováni s tím, jestli se mohou chovat jako děti, anebo jestli naopak už od nejrannějšího dětství mají vystupovat jako dospělí, kteří budou vládnout, aby měli nějaký respekt.“

V pramenech nacházíme dva základní vzory chování, které byly obecně přijímány, tzv. topos. První popisuje malého dospělého, kdy se budoucí světec už jako světec narodí a od prvních chvil se vyhýbá hrám, vzdělává se a modlí. Od počátku je malým zodpovědným dospělým. Druhé schéma vychází z příběhu sv. Augustina a jeho obrácení na pravou víru. Podle něj se dítě chová nezodpovědně a teprve postupem času najde svoji cestu. Přitom tento způsob nápravy nacházíme pouze u chlapců. V příbězích dívek se uplatňuje jen model dokonalé světice, která je vzorná už od svého narození.

Při setkání s Martinem Nodlem jsme připomínali také sňatkovou politiku panovníků a jiný přístup k sexuální otázce, která rovněž patřila i k dětským sňatkům, jak se můžete při poslechu sami přesvědčit.

Vychovávat nemůže každý
PhDr. Lenka Blechová, Ph.D. z Historického ústavu AV ČR se ve své přednášce zaměřila na aspekty výchovy. Využila k tomu dvě tzv. knížecí zrcadla z 12. a 13. století, která shrnují rady, jak správně vychovávat potomky. Oba autoři vycházeli především z Aristotela, kterého obohatili o náboženskou výchovu a rozličné příběhy z praxe. Například vypráví příběh dítěte, které podřízlo svého kamaráda stejně, jako to vidělo u svého otce řezníka. Tato historka měla upozornit na fakt, že se nebezpečné předměty mají uchovávat stranou dětí.

Knížecí zrcadla nabízí také rady, jak sehnat dobrého vychovatele. Nebylo to vůbec nic snadného. „Měl by to být muž zběhlý ve vědění, rozvážný v konání a života bez poskvrnky. Za muže zběhlého ve vědění však nelze považovat takového, který sám na nic nepřijde, jen opakuje myšlenky druhých. Zběhlý ve vědění není ani takový, který hlásá pouze vlastní názory, neschopný a neochotný rychle chápat soudy druhých…“ Bez zajímavosti není ani popis dívek a žen: „Dívka má být držena stranou od veřejných podívaných a má být pod mateřským dohledem. Nemá poslouchat řečem, které by jí sváděly k lehkovážnosti… Žena je mdlého rozumu a upovídanost má často za následek hádky a spory. Brebentění obtěžuje posluchače a otravuje ovzduší v domě.“

V zrcadlech se můžete dočíst také o rozdělování dětství a úkolech, které před dětmi v každé etapě stály, jak si můžete poslechnout v rozhovoru s Lenkou Blechovou.

Příběh strakatého dítěte
Stejně jako dnes, také ve středověku se do písemných pramenů dostávaly především zmínky o netradičních událostech, které nějakým způsobem vybočovaly ze zvyklostí a norem doby. Mnohých si všímali také autoři tehdejší beletrie - dvorské literatury, které se věnuje doc. Mgr. Sylvie Stanovská, Dr. z Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Díky tomu se můžeme dočíst o strakatém dítěti, které navíc bývá vyobrazováno šachované nebo i pruhované. Fantazie autora tímto způsobem vysvětlila svazek lidí s jinou barvou kůže.

Spustit audio
autor:Adriana Krobová
  • Historie
  • literatura
  • děti
  • středověk
  • výchova