Civilizace: Luxus u dvora nesouvisel vždy jen se zlatem a drahokamy

Výzkumné centrum Dvory a rezidence ve středověku Historického ústavu AV ČR pravidelně pořádá kolokvia, při kterých se setkávají odborníci různých specializací. Letošní bylo zaměřeno na životní úroveň dvorské společnosti. Hovořilo se nejen o panovnících a jejich zálibách, ale svůj prostor získali také ti, kteří se o panovníka s rodinou starali, kdy některé z nich známe díky písemným pramenům dokonce jménem. Propojení písemností s archeologickými nálezy či sbírkovými předměty nám v některých případech dokonce umožňuje připsání věci konkrétnímu člověku.

Kolokvium Životní úroveň ve středověku bylo rozděleno na tři základní sekce. Informace o naší minulosti byly hledány v písemných pramenech, v interpretaci předmětů i v souvislostech prostoru.

K luxusu patřila i pštrosí vejce

Setkání zahájil PhDr. Jakub Razim, Ph.D., který nechal účastníky nahlédnout do tzv. Tyrolských knih počtů a představil jejich prostřednictvím život členů rodu Menhartovců. Tento unikátní pramen nabízí skutečně výjimečné detaily, které nám poodhalí například svět Jindřicha Korutanského, který z tohoto rodu pocházel a na krátký čas usedl na český trůn.

V některých zápisech jsou Jindřich i jeho bratr Ota líčeni jako marnotratní synové, kteří zbytečně plýtvali. Byla to jen pomluva nebo reálný popis skutečnosti? Pokud zalistujeme Tyrolskými knihami počtů, najdeme například soupis příjmů, ale rovněž inventáře jejich majetků. Zvláštní pozornost jsme věnovali jejich pozůstalostním inventářům, kde nenajdeme pouze očekávatelné soupisy sídel a finančních prostředků, ale jsou zde rovněž seznamy konkrétních předmětů od luxusních látek, přes relikviáře, knihy, zbroj a zbraně, věci z drahých kovů, ale také různé rarity jako například pštrosí vejce nebo hadí jazyky.

Z našeho pohledu jsou hadí jazyky pouze zkameněliny, nejčastěji žraloků, ale středověcí lidé věřili, že jsou to rohy zmije rohaté, která dokáže svého majitele ochránit před otravou. Umisťovaly se přímo na panovníkův stůl a jed měly detekovat tím, že měnily barvu nebo se orosily.

Bonbóny polévané zlatem

Písemné prameny nám dovolují nahlédnout také přímo do soukromí panovníků. Polská historička dr. hab. Bożena Czwojdrak zaměřila své pátrání na dvůr Vladislava II. Jagella, dědečka našeho Vladislava II. Jagellonského, a jeho čtyři ženy. Jagello se tak před námi může objevit nejen jako panovník, ale především jako muž, který měl velmi rád ryby, zvláště balatonského candáta. Na jeho stole se objevovaly také houby, v účtech máme jmenované například smrže. Při hostinách mělo své místo také ovoce, ovšem kromě jablek, která nesnášel. Překvapivé může být zjištění, že si Jagellonci nechávali dovážet pramenitou vodu., tedy nejen víno. Pivo bychom zde hledali skutečně marně.

Stejně marně bychom hledali barvy v králově šatníku, protože vyhledával černou, šedou a šedohnědou. Těmto barvám se musely podřídit i jeho manželky, které si alespoň volily luxusnější materiály a šaty zdobily stříbrnými nebo zlatými výšivkami. Výjimku najdeme pouze u poslední Jagellovy ženy Sofie, kde máme doklad o barevných šatech, ale nutno podotknout, že to bylo už mnoho let po jeho smrti.

Z dostupných pramenů víme, že Vladislav Jagello rád nosil černou košili, kolem krku zlatý řetěz a přes ramena beraní kožich s chlupy navrch. To bylo oblečení, ve kterém chodil prakticky pořád. Jagello skutečně nebyl módní ikonou své doby. Namísto nákupu nových šatů si neustále nechával přešívat ty staré. Dokonce se zachovala zpráva popisující návštěvu Zikmunda Lucemburského, kvůli které si musel od svého podkancléře půjčit plášť, aby ho mohl důstojně přivítat.

Přesto víme o jedné zálibě, na které Jagello skutečně nešetřil – na bonbonech. Byly vyráběny z cukru a šafránu s polevou ze zlata. Dnes už nedokážeme říci, kolik zlata na nich bylo, zda šlo o souvislejší vrstvu nebo jen zlaté proužky, ale tehdy se tvrdilo, že zlato léčí a cukrovinkám dodává chuť. Dokonce byly tyto bonbony považovány za postní jídlo.
Přepis celého rozhovoru s Bożenou Czwojdrak najdete zde.

Svět protkávaný zlatem a stříbrem

Zlatem protkávaný svět nabídla také PhDr. Milena Bravermanová ve své přednášce věnované zejména textiliím členů rodu Lucemburků, které byly vyzvednuty z Královské hrobky na Pražském hradě. Po 15 letech se blíží do finále práce, kdy restaurátoři a historikové začali konzervovat, kompletovat a následně interpretovat 350 větších či menších fragmentů mnohdy velmi luxusních látek.

V přiřazení látek k jednotlivým členům rodu může někdy pomoci stáří látky, styl tkaní, jindy použitý vzor, náznak střihu, zpráva v písemných pramenech anebo analogie ze zahraničí. V případě Lucemburků přitom máme i tak výjimečné látky, které žádnou analogii nemají. Ve všech případech šlo o velmi luxusní látky, které pocházely především z Itálie a východu.

Skla zdobená emaily

K luxusu patřilo ve středověku také sklo, které například v Praze nacházíme už od 12. století. V té době šlo pouze o import, jak ve své přednášce připomněla Mgr. Anna Žďárská. Na našem území se sklárny začínají objevovat po polovině 13. století, ale skutečný úbytek dovozu skla přichází až ve 2. pol. 14. století a v 1. pol. 15. století. Ovšem pokud chtěl panovník získat sklo zdobené emailem, musel se spolehnout na import, protože malované sklo se u nás objevuje až v časech renesance.

Je libo burák?

Když před pěti lety probíhal ve Vladislavském sále na Pražském hradě archeologický výzkum, mnohým odborníkům vzala dech pestrost nálezů. Jan Frolík připravil pro účastníky kolokvia celkové shrnutí, se kterým vstoupíme do časů rodu Habsburků, zejména Rudolfa II.

Výjimečně suché prostředí dovolilo uchování mnoha organických materiálů. Archeologové jen 15 cm pod podlahou nacházeli peří, dopisy, modlitby, útržky knih, snář, náboženská statuta, slovníky, kalendáře, ale například také namalovanou a vystřiženou žábu. Pozornosti neunikly ani knoflíky, šperky, mince nebo amulety, ale největší zájem získaly archeobotanické nálezy.

Vladislavský sál je dnes považován za nejstarší místo v celé Evropě, kam byly dovezeny burské oříšky. Pražský hrad tak převzal prvenství Španělska, které svůj nález může datovat až do 18. století. Podobný rozruch vyvolala neumletá zrnka kávy dovezená z Asie, ale také pecky z oliv a skořápky z pistácií. Dokonce zde byly nalezeny zbytky karafiátu. Nutno podotknout, že prozatím byla prozkoumána zhruba 2% plochy, Vladislavský sál nám tak může o své historii ještě mnohé prozradit.

Poznávat svět středověké dvorské společnosti rovněž můžete prostřednictvím našeho projektu, který jsme připravili s PhDr. Danou Dvořáčkovou, Ph.D., a PhDr. Janem Zelenkou, Ph.D.