Cítila jsem frustraci, že z Prahy nemůžu pomoct, říká o své humanitární práci spisovatelka Bellová

6. říjen 2019

Za svou práci už získala několik prestižních ocenění. A to i přesto, že sama psaní považovala za „mladickou nerozvážnost“. Se spisovatelkou Biancou Bellovou mluvila Ivana Chmel Denčevová.

„Svoji první knihu jsem začala psát, když už jsem měla děti. Obeslala jsem s ní jedno nakladatelství a přišla zamítavá odpověď. Tím se mi zhroutil svět,“ popisuje své začátky dnes úspěšná spisovatelka.

Čtěte také

Prvních deset stránek

„Vždycky jsem strašně moc četla. Ale čím jsem starší, tím je pro mě náročnější u knihy setrvat. Když mě nechytne prvních deset stránek, jsem schopna ji odložit a už se k ní nevrátit. Nemám pak pocit, že bych měla povinnost ji dočíst,“ popisuje se host Hovorů z opačné stránky, jako čtenářka.

Bellová je mimo jiné autorkou povídky Špinavá záležitost, ve které se vrací k vyvražďování Jezídů příslušníky takzvaného Islámského státu v Sýrii.

„Dost jsem to sledovala ve světovém tisku a děsilo mě to. Má povídka je poměrně významně založena na skutečných událostech,“ říká.

Čtěte také

Potřeba pomáhat

Nezůstala ale jen u umělecké reakce a začala se věnovat i humanitární pomoci „Cítila jsem hlubokou frustraci z toho, že z Prahy nemůže člověk pomoct, zatímco je na hoře Sindžár uvězněno v obklíčení několik desítek tisíc civilistů,“ vysvětluje.

Spisovatelka se proto spojila s lidmi, kteří se pomocí strádajícím Jezídům už zabývali, a zorganizovala několik sbírek šatstva a potravin. Dnes se věnuje především pomoci jezídským ženám.

„Infrastruktura se obnovuje a život se do těchto oblastí navrací. I když lidé, kteří prošli těmito šílenými věcmi, budou asi traumatizovaní do smrti,“ dodává Bellová k tématu války v Sýrii, která ještě zcela neskončila.

Poslechněte si celé Hovory s Biancou Bellovou. Dozvíte se mimo jiné, jaké je soužití v bilingvní rodině. 

autoři: Ivana Chmel Denčevová , Kateřina Tesařová
Spustit audio

Související