Cítila jsem frustraci, že z Prahy nemůžu pomoct, říká o své humanitární práci spisovatelka Bellová

„Svoji první knihu jsem začala psát, když už jsem měla děti. Obeslala jsem s ní jedno nakladatelství a přišla zamítavá odpověď. Tím se mi zhroutil svět,“ popisuje své začátky dnes úspěšná spisovatelka.

Čtěte také

Na Slovensku letí jiný typ literatury než hledání sebereflexe v historii, myslí si spisovatel Juščák

Prvních deset stránek

„Vždycky jsem strašně moc četla. Ale čím jsem starší, tím je pro mě náročnější u knihy setrvat. Když mě nechytne prvních deset stránek, jsem schopna ji odložit a už se k ní nevrátit. Nemám pak pocit, že bych měla povinnost ji dočíst,“ popisuje se host Hovorů z opačné stránky, jako čtenářka.

Bellová je mimo jiné autorkou povídky Špinavá záležitost, ve které se vrací k vyvražďování Jezídů příslušníky takzvaného Islámského státu v Sýrii.

„Dost jsem to sledovala ve světovém tisku a děsilo mě to. Má povídka je poměrně významně založena na skutečných událostech,“ říká.

Čtěte také

Líp se mi píše o životních etapách, které nejsou úplně podařené, říká Radka Třeštíková

Potřeba pomáhat

Nezůstala ale jen u umělecké reakce a začala se věnovat i humanitární pomoci „Cítila jsem hlubokou frustraci z toho, že z Prahy nemůže člověk pomoct, zatímco je na hoře Sindžár uvězněno v obklíčení několik desítek tisíc civilistů,“ vysvětluje.

Spisovatelka se proto spojila s lidmi, kteří se pomocí strádajícím Jezídům už zabývali, a zorganizovala několik sbírek šatstva a potravin. Dnes se věnuje především pomoci jezídským ženám.

„Infrastruktura se obnovuje a život se do těchto oblastí navrací. I když lidé, kteří prošli těmito šílenými věcmi, budou asi traumatizovaní do smrti,“ dodává Bellová k tématu války v Sýrii, která ještě zcela neskončila.

Poslechněte si celé Hovory s Biancou Bellovou. Dozvíte se mimo jiné, jaké je soužití v bilingvní rodině.