Příběh Číny: Která Čína zvítězila?

Toho dne přestala na půdě OSN existovat Čínská republika a její místo stálého člena Rady bezpečnosti zaujala Čínská lidová republika. Svým způsobem se tak završil proces emancipace státu čínských komunistů, který začal už o 22 let dřív, v roce 1949.

Čtěte také

Příběh Číny: Od císařství ke komunistům

Od té doby spolu na mezinárodním poli soutěžily dvě Číny, tedy Čínská republika a Čínská lidová republika, reprezentované Čankajškem a Mao Ce-tungem. Léta spolu soupeřili, až se první musel i se svými vojsky stáhnout na ostrov Taiwan (v té době patřící pod Japonsko, a tudíž pod americkou okupační správu) a druhý se svou komunistickou stranou ovládl celou pevninskou Čínu. Ale měli ti dva také něco společného?

Překvapivě ano. Oba měli ambici zastupovat navenek všechny Číňany, oba ovládali strany leninského, tedy nedemokratického typu, ale zároveň jeden z nich připustil časem demokratizaci státu, zatímco druhý zavedl diktaturu, která dovedla zemi na pokraj občanské války a zbyly po ní miliony mrtvých.

Když spolu soupeří dvě Číny

První léta po roce 1949, kdy Mao prohlásil ustavení Čínské lidové republiky, nebylo ještě jasné, která z oněch dvou entit bude právoplatným státem Číňanů, zda Čínská nebo Čínská lidová republika. „Jako první uznal Čínu Sovětský svaz a samozřejmě celý východní blok,“ říká Jana Sehnálková z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Čínský diktátor Mao Ce-tung|foto:Pictures From History / akg-images, Profimedia

„Brzy ovšem následovala Británie, která chtěla zachovat svůj přístup do Hongkongu, i když reálně si obě země vyměnily velvyslance až v roce 1974. Stejně tak uznala Čínskou lidovou republiku i Francie, což bylo zjevně motivováno francouzskou touhou po samostatné zahraniční politice. Důležitým faktorem bylo, že komunistická Čína získala v roce 1964 jadernou zbraň, a bylo tedy rozumnější mít ji uvnitř systému,“ dodává.

Ztráta zastoupení v OSN byla pro Taiwan bolestivá. Čankajšek zřejmě doplatil i a na svou tvrdohlavost, když odmítl uvažovat o dvoustátním řešení, kdy by v OSN byla zastoupena jak Čínská, tak Čínská lidová republika. Otázkou je, jak dlouho by takové řešení vydrželo a zda bylo vůbec reálně na stole.

Ztráta pozice v OSN se paradoxně stala jedním z motorů demokratizace na Taiwanu, protože demokratické vládnutí se od počátku 70. let stalo jediným legitimním zdrojem moci Kuomintangu, který kvůli nové politice USA a jejich sblížení s ČLR už nemohl spoléhat na jednoznačnou americkou podporu.

Velký skok do hladomoru

Obě země si ovšem vedly diametrálně odlišně co do systému vládnutí i hospodářských výsledků. V pevninské Číně se vládlo pomocí kampaní, jako byl Velký skok na přelomu 50. a 60. let a Kulturní revoluce, která na něj navázala.

Čtěte také

Politické vraždy, které změnily svět: Liou Šao-čchi – utajená smrt hlavy státu

Obě akce způsobily v Číně totální likvidaci duchovních hodnot a náboženství, staré čínské kultury, totální vykořenění obyvatelstva, ignorování lidských práv a systematický brainwashing, vraždy politických vězňů a samozřejmě všemožné státní loupeže typické pro jakoukoli komunistickou vládu.

Ve srovnání s tím, co se v Čínské lidové republice dělo mezi roky 1949 a 1976, kdy Mao zemřel, byla Čankajškova diktatura na Taiwanu vůči svým obyvatelům nesrovnatelně shovívavější.

Na Taiwanu sice neexistovala opozice ani svobodné volby, na druhou stranu se Čankajšek nepokoušel zcela zlikvidovat dosavadní fungování, sociální struktury a náboženský život společnosti. Povolil soukromé podnikání a tím poslal ostrovní stát na dráhu jednoho z asijských „ekonomických tygrů“. 

Obrat Číny od Moskvy k Washingtonu

Zvláštní situace nastala už v průběhu 50. let mezi Čínou a Sovětským svazem. Po Chruščovově kritice Stalina na 20. sjezdu v roce 1956 se karta obrátila a z žáků se stali učitelé.

Čtěte také

Richard Nixon a jeho éra

Mao při svých stále řidších a méně přátelských návštěvách poučoval moskevské soudruhy, že právě oni jsou ti praví strážci revoluce a Leninova odkazu a že se sovětské vedení v rámci kritiky kultu osobnosti dopouští „revizionismu“.

Definitivní obrat Číny od přátelství s Moskvou přišel na konci 60. let a SSSR si za to do značné míry mohl sám. Jednak Brežněvova invaze do Československa v roce 1968 a o rok později i sovětsko-čínský konflitk na pohraniční řece Ussuri byly faktory, které napomohly sblížení Nixonovy vlády s Maovými komunisty, ačkoliv se takové spojenectví do té doby zdálo nepravděpodobné.

Na obou stranách ale paradoxně byly podobné zájmy. Amerika i Čína měly zájem na hospodářské spolupráci, shodovaly se i v názoru na oslabení moci SSSR a v neposlední řadě USA potřebovaly podporu či alespoň neutralitu při ukončení války ve Vietnamu.

Poslechněte si druhý díl seriálu Příběh Číny!