Církevnímu turismu se u nás daří

3. červen 2018

Umí české farnosti pracovat se zájmem turistů o církevní památky? Mají církve lákat nejširší veřejnost do svých kostelů, klášterů a far, nebo se spíš věnovat duchovnu? Čím může návštěva kostela nevěřícím člověkem obohatit třeba faráře? O tom diskutovali ve Vertikále kněží Roman Kubín a Pavel Macura.

Roman Kubín stál u zrodu portálu Církevní turistika, který sdružuje informace o možnostech ubytování v klášterech, na farách nebo na trasách poutních cest. Pavel Macura byl pro změnu u počátků projektu Otevřené brány, který ve Zlínském kraji spojuje tři desítky kostelů, jež nabízí veřejnosti prohlídky.  Zájem o církevní památky podle Kubína i Macury roste. Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého od Jana Blažeje Santiniho-Aichela na Zelené hoře navštěvuje oproti roku 2006 dvojnásobný počet lidí. „Myslím, že se obecně lidé více zajímají o to, co mají kolem a člověka přitahuje duchovno – vždycky tomu tak bylo a bude,“ říká Pavel Macura.

Statistiky o počtu věřících či nevěřících návštěvníků neexistují, cestu za duchovnem si ale nacházejí oba tábory. „Kostel byl vždycky pro všechny. A proto si myslím, že je dobře, že se církev vydává i tímto směrem a snaží se být vstřícná pro turisty,“ uvádí Macura. „Myslím, že doba těsně po pádu komunismu, kdy se kostely kvůli nebezpečí krádeží zavíraly, pominula a hledáme, jak být otevření pro všechny, kteří k nám přicházejí s dobrým úmyslem a dát jim možnost, aby se zastavili a ztišili,“ doplňuje Kubín. Návštěvníci – zejména z řad ateistů – přináší do kostelů otázky, které už si někdy věřící nekladou, přitom jsou velmi zásadní, míní Macura.

Oba kněží hodnotí českou úroveň církevního turismu a služeb, které mají zájemci k dispozici, jako vysokou. Přesto je prý stále na čem pracovat. „Ve Velké Británii mají velmi rozvinutou dobrovolnickou službu, kde se senioři zdarma zapojují do průvodcování. V době kdy už nejsou produktivní tak nachází smysluplné uplatnění,“ přibližuje inspiraci ze zahraničí Roman Kubín a jako jednu z dalších možných cest, kam se v rámci církevní turistiky vydat, zmiňuje třeba i krátkodobé pobyty mládeže, která jezdívá pomáhat spravovat památky v rámci dobrovolnických brigád.

Pavel Macura jako příklad dobré praxe uvádí wadovické muzeum věnované Janu Pavlu II. Zájemci tam můžou navštívit rodný dům někdejšího papeže i nedaleký kostel. „Ten ale stále zůstává místem, kde může člověk spočinout. Plní skutečně tu funkci, kterou má. Měli bychom se proto snažit, aby i ty naše chrámy po otevření turistům nadále sloužily tomu, k čemu byly vybudovány.“

Spustit audio

Související