Čína ukazuje světu, že přebírá globální vedení. Na její summit dorazí Putin i Módí, popisuje Lomová

Šanghajská organizace pro spolupráci má v tuto chvíli deset členských států a další pozorovatelské, patří mezi ně vedle Číny i Rusko, Uzbekistán, Indie nebo třeba Kazachstán. K čemu toto spojenectví slouží?

Ta organizace původně vznikla jako taková eurasijská organizace regionální bezpečnosti. Zvlášť mezi Ruskem a Čínou. Zakládajícími členy byly postsovětské republiky ve střední Asii a Rusko tam mělo mnohem dominantnější roli, než má dnes.

Čtěte také

Mánie Labubu a totalitní soft-power. Příběh o tom, jak Čína bez výstřelu dobývá svět

Ale Čína postupně proměňuje Šanghajskou organizaci pro spolupráci v jakousi alternativu mezinárodního společenství, které má ukázat nezávislost zbytku světa na Západu. Respektive na pravidlech, která se v západním světě ustavila.

A je to ještě zamotané v tom, že Čína a ostatní členové prohlašují, že oni jsou těmi pravými strážci myšlenek multilateralismu a spravedlivého mezinárodního vládnutí, které tedy chtějí dát do pořádku coby reprezentanti takzvaného globálního Jihu.

Summit se ale koná poprvé po osmi letech, naposledy byl v roce 2018. To nesvědčí o úplné urgenci. Lze z něj očekávat nějaké konkrétní závěry?

Já bych byla velmi opatrná s konkrétními závěry, i když se v čínském tisku množí nejrůznější projekty možné kulturní spolupráce, ekonomické spolupráce a tak dále.

Jak jsem řekla, ze začátku to byla především otázka bezpečnosti, která tyto státy dostávala k sobě. Myslím si, že hlavní výstup tohoto setkání bude demonstrativní vystoupení Číny obklopené dalšími státy – které ani zdaleka nemají společnou agendu, programy a politické systémy – jako alternativy k západnímu světu.

Může se Čína těmito kroky připravovat na jednání se Spojenými státy? Chce je tím trošku znervóznit před tím, než se začnou domlouvat, jak to bude se vzájemnými cly?

Určitě ano, určitě. Čína tím dává najevo sílu. Tady je pozoruhodná účast indického ministerského předsedy Módího, který v Číně údajně také zůstane na oslavy osmdesátého výročí skončení války na Dálném východě.

Mimochodem to je jedno z velkých gest, kterým Čína ukazuje světu, že přebírá po Spojených státech globální vedení. A jestli je to pravda, nebo jestli je to jenom demonstrace, přání, to uvidíme v budoucnu.

Čtěte také

Čína tlačí na studenty v Británii, aby špehovali spolužáky

Je pravděpodobné, že se na summitu v Číně bude řešit také válka na Ukrajině?

O tom velmi silně pochybuji. Naopak si myslím, že se tomuto tématu budou přítomní vyhýbat, protože jedním z hlavních hostů bude Vladimir Putin, pro kterého je to úžasná příležitost legitimizovat své postavení. Je obviněn z válečných zločinů a ve slušných státech by měl být zatčen. Takže si myslím, že válka na Ukrajině vůbec nebude téma.

Americký prezident Donald Trump se nechal v předešlých dnech slyšet, že by se rád opět setkal se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Je to zvláštní načasování, když zrovna teď Kim Čong-un oznámil, že pojede do Číny. Myslíte si, že právě tam může Si Ťin-pching sehrát nějakou roli a podat Donaldu Trumpovi pomocnou ruku? Tím, že třeba usnadní toto setkání?

Tam je zajímavé, že Kim Čong-un vlastně strašně dlouho, možná nikdy v Číně nebyl a ty vztahy vypadaly trochu jako pod pokličkou. I když Čína a Severní Korea jsou bratrské státy a při různých výročích se to patřičně dává najevo v čínském tisku.

Čtěte také

Karel Barták: EU a Čína – minisummit, ale přece jenom…

Ale že teď přijede, v tom je možné spíš vidět posilování viditelného spojenectví mezi Čínou a Severní Koreou. A já se strašně zdráhám vyjadřovat k plánům a výsledkům toho, co dělá prezident Trump, protože tomu úplně nerozumím. Ale myslím si, že Čína tady jednoznačně hraje svou demonstrativní hru, ve které ukazuje, kdo má navrch.

Měl by z toho být Západ nervózní?

Já si myslím, že ano. Měl by být rozvážný a měl by pracovat na tom, aby si získával zbytek světa. Například ty konflikty s Indií v poslední době, ty jsou velmi neprozíravé. Indie je ve válečném sporu s Čínskou lidovou republikou spoustu let, a přesto se Západu podařilo ji vehnat do přátelského vystoupení, kterým je návštěva indického premiéra v Číně.