Chystají se změny k lepšímu u veřejného opatrovnictví v Česku?

16. říjen 2014

V současnosti žije v České republice 26 tisíc lidí, kteří mají omezenou svéprávnost. Z tohoto počtu se o 11,5 tisíce opatrovanců starají obce.

I když se jedná o přenesenou působnost, za kterou nese zodpovědnost stát, finance, které opatrovnictví stojí, nejsou a nemají oporu v zákoně.

Veřejné opatrovnictví vzniká tehdy, když se o člověka s omezenou svéprávností nebo zcela nesvéprávného nemohou či nechtějí postarat nejbližší, a musí se o něj postarat stát.

Opatrovník se tak stará opatrovanci o peníze, majetek, případné dluhy nebo vyřizuje agendu na úřadech.

„Ministerstvo spravedlnosti se rozhodlo situaci změnit, a opatrovnický zákon nějakým způsobem napsat,“ uvedla v pořadu Pro a proti Eva Hrubá z legislativního odboru ministerstva spravedlnosti.

Podle ní je především potřeba upravit ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že na jednoho opatrovníka připadne takový počet opatrovanců, který je schopen zvládnout.

„Náklady potřebné na opatrovnictví jsou velice obtížně zjišťovatelné. Dotazníkovým šetřením jsme zjistili průměr. Roční náklady na veřejné opatrovnictví by tak celkem měly být 526 milionů korun,“ upřesnila Hrubá.


Hrubá: „Malé obce nemohou mnohdy zařídit kvalitní výkon veřejného opatrovnictví. Obvykle ho vykonává starosta nad rámec svých dalších povinností. Velice si často se stává, že i osoby, které veřejné opatrovnictví vykonávají, vlastně vůbec neví, co to je. Dochází k zaměňování opatrovnictví a poskytování sociálních služeb.“

Aktuální návrh věcného záměru už je připraven. „Obsahuje nástřel toho, jak by to v budoucnu mohlo vypadat. Až bude schválen, můžeme přistoupit k jednání, kdy bude vytvořeno konkrétní paragrafové znění,“ slíbila Eva Hrubá.

Předsedkyně sociální komise Svazu měst a obcí Radka Soukupová souhlasí, že tlak na malé obce je velký a legislativa nedostatečná.


Soukupová: „Jsou malé obce, které si na veřejné opatrovnictví netroufají. Proto je třeba najít nějaký kompromis: ty obce, které se nebudou cítit na to, být veřejným opatrovníkem, budou moci uzavřít veřejnoprávní smlouvu s nějakou větší obcí. Návrh se jakoby překlopil: nebude to tak, že velké obce budou pověřovat malé, ale malé, pokud budou chtít, veřejným opatrovníkem budou.“

Praxí je, že ve většině případů je opatrovníkem starosta. „ A velmi často spíše starostky.“

„V minulosti nikdy nebylo přesně vymezeno, co to veřejné opatrovnictví je. Nový občanský zákoník ale ukazuje, že spousta činností, které starostové vykonávají v rámci opatrovnictví a zadarmo, vlastně do institutu veřejného opatrovnictví nepatří,“ vysvětlila Soukupová.

Nyní se diskutuje o tom, jaké je zvládnutelné množství opatrovanců na jednoho opatrovníka. Otázka to není jednoduchá, protože každý opatrovanec má odlišné potřeby.

„Bohužel je dost běžná praxe státu, že se obci něco uloží, ale už se nikdo nestará, z čeho to obce budou financovat,“ zhodnotila současný stav institutu veřejného opatrovnictví Radka Soukupová.

autoři: luv , oci
Spustit audio