Chystá se Rusko k útoku? Manévry na Ukrajině jsou odpovědí, ne provokace, soudí novinář Ragozin

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Budoucnost Ruska vidí Putin jako speciální podobu občanské společnosti, která se nemá spojovat s euroatlantickou demokracií

Za posledních několika týdnů vzrůstá napětí na ukrajinsko-ruské hranici. To, co vypadá jako nebezpečná eskalace konfliktu, je ale jen reakcí Ruska na některé kroky ukrajinské vlády, tvrdí ve svém komentáři na stránkách katarské televize Al-Džazíra nezávislý ruský novinář Leonid Ragozin.

Soustřeďování ruských vojsk u hranic s Ukrajinou vyvolává znepokojení v Kyjevě i v evropských metropolích. Kremlem ovládané televizní kanály připravují ruskou veřejnost na nové propuknutí konfliktu. Západní pozorovatelé spekulují, že ruský prezident Vladimir Putin testuje odhodlání nového šéfa Bílého domu Joea Bidena, nebo se snaží odvést pozornost domácí veřejnosti od uvězněného opozičního vůdce Alexeje Navalného.

Čtěte také

Nedá se vyloučit ani to, že si Putin pohrává s myšlenkou znovu využít před zářijovými parlamentními volbami takzvaný „krymský efekt“ v podobě příslovečné „malé vítězné války“. Okupace Krymu v roce 2014 totiž vedla k velkému nárůstu jeho osobní popularity, vysvětluje ruský novinář.

S ohledem na Putinovu náklonnost k utajování a překvapivým tahům se ale zdá, že přesuny ruských vojsk jsou až moc nápadné, než aby šlo o přípravu k blížící se invazi. Někteří pozorovatelé proto soudí, že jde spíš o snahu zastrašit možného protivníka.

Jen reakce na Bidena a Zelenského

Z ruské perspektivy jsou ale kroky Kremlu pouhou reakcí, domnívá se ruský komentátor. Podle něj to je poněkud přehnaná odpověď na to, co ruské vedení chápe jako koordinovanou snahu Bidena a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského narušit křehkou rovnováhu, která umožňovala, aby na frontě panoval relativní klid.

Čtěte také

Přelomovou událostí, která této eskalaci předcházela, byla loni na podzim válka v Náhorním Karabachu. Ázerbájdžán v ní tehdy s podporou Turecka, které je členem NATO, na hlavu porazil ruského spojence Arménii.

Tato válka podle Ragozinova názoru ukázala, že schopnost a ochota Ruska vstoupit do dalšího závažného konfliktu má své hranice. Předvedla také, že arménská armáda, plně spoléhající na ruské zbraně, nedokázala čelit tureckým dronům.

Na NATO napojený think-tank Atlantická rada (AC), o němž se ruský novinář domnívá, že zastává „jestřábí“ názory, a který prý ve Washingtonu do značné míry udává tón debaty o Ukrajině, pohotově prohlásil, že válka v Náhorním Karabachu dovoluje uvažovat o vojenském řešení i na Donbase.

Asertivnější politika Zelenského

Ukrajina musela v minulosti přistoupit na takzvané minské dohody, a to poté, co ji v roce 2015 Ruskem podporovaní separatisté na Donbase několikrát porazili. Kdyby došlo k naplnění těchto dohod, de facto by zajistily Rusku v ukrajinské politice takové slovo, které by mu dovolilo zabránit vstupu země do NATO.

Čtěte také

Ragozin tvrdí, že právě tato obava je tím, co formuje ukrajinskou politiku Moskvy. Kyjev dlouho usiloval o to, aby dosáhl výhodnějších podmínek, Rusko ale neustoupilo.

Spolu s příchodem nové Bidenovy administrativy začal ukrajinský prezident Zelenskyj vůči Rusku uplatňovat novou asertivnější politiku, která musela Kreml znepokojit, soudí ruský komentátor. Ukrajinská vláda nejprve zakázala televizní kanály patřící Viktoru Medvedčukovi, oligarchovi, považovanému za „Putinova muže“ na Ukrajině.

Smyslem tohoto rozhodnutí zřejmě byla především snaha oslabit Medvedčukovu politickou stranu Opoziční platforma. Tato proruská politická síla měla na sklonku loňského roku podle průzkumů největší podporu ukrajinských voličů.

Nespokojenost ukrajinských voličů způsobilo hlavně to, že Zelenskyj zemi nepřinesl slibovaný mír a nezrušil legislativu omezující používání ruštiny. Tento zákon označuje ruský žurnalista za etnonacionalistickou normu, která je prý výbušným dědictvím předcházejícího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.

Úsilí o vstup do NATO 

Mezitím Ukrajina obnovila své úsilí o vstup do NATO. Tři dny poté, co Biden v lednu usedl v Bílém domě, poskytl prezident Zelenskyj americkému zpravodajskému serveru Axios rozhovor, ve kterém se netajil tím, že Ukrajina je po příchodu nové americké administrativy připravena přidat se k Severoatlantické alianci.

Příměří na východní Ukrajině, které bylo do té doby Zelenského hlavním úspěchem v jeho úsilí o dosažení míru, se v tutéž dobu v podstatě zhroutilo. Na konci března Putin jednal s představiteli Francie a Německa, kteří jsou také účastníky minských dohod, o svých obavách ze zhoršující se situace. Ukrajinu přitom z rozhovorů demonstrativně vynechal. Brzy poté začalo Rusko stahovat vojska k ukrajinským hranicím.

Čtěte také

Navzdory svému obvykle smířlivému postoji se teď Zelenskyj zřejmě nechystá ustoupit, pokračuje ruský novinář. Generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi 6. dubna řekl, že „NATO je jediným způsobem, jak ukončit válku na Donbase,“ a že plán na členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci by byl „významným signálem pro Rusko“.

A opravdu, signál zafungoval. Jen o několik hodin později nařídil ruský ministr obrany Sergej Šojgu prověrku bojové připravenosti celé ruské armády.

Členství Ukrajiny v NATO je totiž nepřípustné nejen pro Kreml, ale pro ruskou společnost jako celek, má jasno Ragozin. Kdyby Ukrajina do Severoatlantické aliance skutečně vstoupila, nejenže by to vedlo k nepřátelské reakci Kremlu, ale navíc by to Putinův režim ještě upevnilo.

Necitlivost k ruskému válečnému traumatu

Dobře víme, pokračuje ruský komentátor, že Putin dovedně využívá nezpracovaného traumatu druhé světové války k tomu, aby získal podporu ruské společnosti. Zabírá to i na ty Rusy, kteří s jeho politikou jinak nesouhlasí. A právě díky necitlivosti Spojených států k tomuto ruskému traumatu a jejich nekončícímu flirtování s východoevropským nacionalismem dokáže Kreml Rusy přesvědčit, ze NATO je pro ně existenční hrozbou.

Čtěte také

Diplomaté všech zúčastněných stran jistě dělají maximum pro to, aby předešli nejhoršímu. Pro miliony obyvatel východní Ukrajiny, kteří jsou uvězněni mezi Putinovou diktaturou a „etnonacionalistickým“ ukrajinským projektem, který nerespektuje společenskou a kulturní realitu postsovětského regionu, ale situace nic dobrého nevěstí, obává se novinář Ragozin.

Obnovení konfliktu by nevyhnutelně vedlo k obnovení polarizace na Ukrajině. Volodymyr Zelenskyj byl doteď postavou, která dokázala překonat jazykové rozpory mezi východem a západem země. Je dost možné, že je posledním politikem, který Ukrajině dává šanci předejít rozpadu. Západu zase ukrajinský prezident nabízí možnost uchovat Ukrajinu jako určitý vzor pro demokraticky orientované Rusy.

Další krveprolití na Ukrajině by kromě válečných štváčů v Moskvě, Washingtonu a Kyjevě nikomu neprospělo, uzavírá svůj komentář na stránkách katarské televize Al-Džazíra ruský nezávislý novinář Leonid Ragozin.

Americká vědkyně maďarského původu Katalin Karikóová jako průkopnice pomohla s vývojem vakcín proti koronaviru. Ve svém oboru přitom dlouho nemohla prorazit. O ekologické náročnosti výroby čipů a dánském nákupu supermoderní americké stíhačky.

Témata Světa ve 20 minutách vybral Miroslav Tomek.

Spustit audio

Související