Chýlí se vojenská převaha Západu ke konci?
Ani jedna z členských zemí Severoatlantické aliance – Spojené státy americké nevyjímaje – není schopna pro případnou vojenskou akci na evropském území nasadit těžkou divizi dříve než za 6 až 12 měsíců.
Ze 109 německých stíhaček Typhoon je bojeschopných pouze 42 a z 39 španělských letounů může do akce jen 6.
A když loni došlo k únosu etiopského dopravního letadla, prolétlo před přistáním v Ženevě vzdušným prostorem Švýcarska zcela nestřeženě, protože letectvo konfederace v neděli nelétá.
Tyto alarmující údaje uvádí v nové knize Na hraně aneb Chýlí se vojenská převaha Západu ke konci? novinář Mark Urban.
Znepokojivé informace mu poskytl bývalý zástupce vrchního velitele NATO, generál Richard Shirreff a knize věnuje obsáhlou recenzi magazín Times Literary Supplement.
„Ještěže Al-Káida a Islámský stát západní Achillovy paty zatím neumí využívat,“ píše ironicky magazín.
Urban, který připravuje relace o diplomatických a obranných tématech v televizním magazínu Newsnight britské veřejnoprávní stanice BBC, svou knihu pojal jako budíček pro podřimující západní demokracie.
Podle něj nynější stav není výsledkem chybných politických rozhodnutí, nýbrž zásadního opuštění konceptu spolehlivé bezpečnosti. „Evropské země se samy totálně odzbrojily,“ poznamenává k tomu generál Shirreff.
„Často se mě ptají, zda existují paralely mezi rokem 1914 a ruskou agresí na Ukrajině. Odpovídám, že ne, protože k boji jsou vždycky potřeba dva soupeři. A Západ jednoduše nemá dost vojáků, aby Rusko konfrontoval, i kdyby k tomu byla politická vůle,“ píše Urban.
Jedinou smysluplnou paralelou je fakt, že tehdy většina evropských zemí (a Německo zvlášť) neviděla ve válce hrůzu, které je třeba se za každou cenu vyhnout, nýbrž vhodný nástroj další expanze.
Podle Urbana má k tomuto postoji blízko Vladimir Putin. Ten už dávno překročil pomyslnou linii, která dělí politika akceptujícího válku od toho, který se s ní nikdy nesmíří.
A jakmile je tato hranice překročena, je už jen věcí volby, kde se Kreml rozhodne k násilnému řešení. Udeří-li například na Pobaltí, je velkou otázkou, zda se v Británii, Německu či dokonce v USA najde dost odhodlání jít do boje kvůli Lotyšsku a Estonsku.
„Mám o tom velké pochybnosti, a – což je ještě důležitější – pochybuje o tom také Putin,“ píše Urban.
Mnozí stratégové dnes tvrdí, že velké armády a námořní flotily jsou věcí minulosti, reliktem 20. století, který v éře kybernetické války není nutný.
A skutečně, Západ válčí s Čínou daleko více na internetu než tanky a raketami, protože vzhledem k nezbytnosti čínského růstu pro zbytek světa by bylo v případě války v sázce až příliš mnoho.
Naproti tomu Rusko je průmyslově zaostávající zemí, která donedávna úspěšně vyvážela pouze tři komodity: ropu, plyn – a strach. Teď jí zbyla už jen ta poslední.
A na východní Ukrajině se zastaralé tanky a rakety Putinovi náramně hodí, přičemž Západ neumí efektivně zasáhnout ani v případě, kdy Rusové sestřelí malajsijský civilní letoun.
V souvislosti s rokem 1914 zaznívá také otázka, zda vůbec bylo možné světový požár něčím odvrátit. Odpověď zní, že ano, kdyby o pět let dříve spojenecké mocnosti zavedly povinnou vojenskou službu ve větším rozsahu.
Velké pozemní armády by mohly tehdy Němce přesvědčit, že jejich sázka na vítězství nemusí mít jistý výsledek.
„To samozřejmě neznamená, že nastal čas jít do války s Ruskem kvůli Ukrajině. Urban má však pravdu, když říká, že se Západ unilaterálním odzbrojením dopouští obrovské chyby. Putin získá dojem, že může útočit beztrestně a kdekoli, kde se mu to bude hodit.
A je jenom fraškou, dostává-li britské námořnictvo dvě supermoderní letadlové lodě, pro něž nemá žádná letadla. Do bojových zón je navíc budou muset eskortovat téměř všechna plavidla zbytku někdejší slavné Grand Fleet,“ píše magazín.
Evropské vlády osekávají ozbrojené složky z jediného důvodu – potřebují ušetřit. Z armád se stávají spíše sbory domobrany, a politici po straně vzdychají a krčí rameny s tím, že elektorát nechce o válce ani slyšet.
„Na přednáškách ke 100. výročí vypuknutí 1. světové války slyším otázky typu ,Proč jsme museli válčit kvůli bezvýznamné Belgii?‘ Není pochyb, že dnešní lidé by po Estonsku ani nevzdychli,“ píše Mark Urban.
Pořád je sice možné, že Putinovy ambice zchladí ekonomické sankce, anebo obyčejní Rusové donutí vládu ke změně politiky, na kterou tak drasticky doplácejí.
Pravděpodobnější však je, že Putin pošle tanky, kamkoli uzná za vhodné – a státy NATO budou čelit nejvážnějšímu dilematu od svého založení.
„Zcela nepřipraveny,“ dodává autor ve své knize recenzované britským týdeníkem Times Literary Supplement.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
