Chyběly nám stany a domluva s venezuelskou armádou byla složitá, říká k záchranné misi hasič Hädler
S následky ničivého zemětřesení ve Venezuele pomáhal na začátku července speciální tým hasičů z Česka. Žádné živé se sice českým hasičům najít nepodařilo, ale vyprostili pět mrtvých, které mohli jejich příbuzní důstojně pohřbít. „Kvůli vlhku a vedru jsme se museli střídat i po patnácti minutách, velitel nás musel hlídat a stahovat,“ popisuje práci v sutinách a v ochranných kombinézách člen USAR týmu a host Osobnosti Plus Raphael Hädler.
Pro Raphaela Hädlera byla Venezuela první zahraniční misí. Pomohla mu ale celoroční příprava a velmi realistická cvičení, která podle něj hasiče velmi dobře připravují na skutečné podmínky. Přesto ho po příletu do Venezuely překvapily vedra a vlhkost. „Já jsem počítal s nějakou teplotou, s nějakou vlhkostí, ale jakmile jsme vylezli z letadla, tak to byla rána, udeřilo to přímo do nosu,“ přibližuje hasič.
Jeho tým pomáhal ve městě La Guaira na severu Venezuely. V ochranné kombinéze hasiči při takto vysokých teplotách vydrželi pracovat zhruba 15 minut, pak se museli vystřídat, odpočinout si a doplnit tekutiny.
USAR team s sebou měl kromě záchranářských psů taky všemožnou techniku, problém byl ale s její leteckou přepravou. „Ještě na letišti v Praze jsme se domlouvali, co je naprosto nezbytné vzít a co jsme ochotní tam nechat,“ vysvětluje Hädler s tím, že podle původních informací měla být kapacita letadla 16 tun, ale nakonec mohli vzít hasiči jen 14 tun materiálu.
„Chyběly nám stany. Máme nějaký počet stanů na to, abychom měli kde spát, kde se osprchovat. A museli jsme bohužel redukovat některé ty stany na spaní. Takže kluci se museli střídat na lehátku a bylo to takové spartánské,“ vzpomíná Hädler.
Speciální USAR tým na místě pomoci vždy potřebuje nějakou podporu, čeští hasiči s sebou měli zásoby pitné vody na tři dny a jídlo na deset dnů. „Máme skvěle vybavenou kantýnu, to je jedna z částí týmu, které v Praze rozhodně nenecháváme. Protože dobře najedený hasič je spokojený hasič,“ usmívá se Hädler. Předchystaná balení kvalitního jídla podle něj Čechům ostatní týmy závidí.
Palivo získáte výměnou za něco dobrého
Jako logistik měl Hädler za úkol sehnat pro tým palivo. Prvních pět litrů benzinu získal od holandských kolegů, pro další pomoc šel do velitelského stanoviště venezuelské armády.
Čtěte také
„Tam jsem se seznámil s nějakým jejich plukovníkem a po diskuzi a seznámení se s jeho rodinou po telefonu a nabídce sušenek a české kávy (která byla brazilská, což naštěstí nepoznal a moc mu chutnala) se mě zeptal, co jako potřebuji. Tak jsem říkal, že 60 až 80 litrů benzínu. Tvářil se vážně, ale písknul na prsty a přiběhli kluci od armády a hned nám donesli, co jsme potřebovali,“ vypráví hasič.
Domluvu s venezuelskou armádou ohledně koordinace týmů ale Raphael Hädler popisuje jako komplikovanou. Problémy podle něj byly při nasazování týmů do jednotlivých sektorů, protože se českým hasičům stávalo, že na místě, kde podle venezuelských vojáků měli být jako první, už pracovaly jiné týmy. „Takže jsme se museli vrátit zpátky a hledat další místa, kde budeme něčemu platní,“ vysvětluje.
Při záchranných akcích bylo pro Hädlera nejtěžší vidět osobní věci ve zbořených domech. „Mezi těmi sutinami vidíte fotky rodin, vidíte tam dětské hračky, a to je samozřejmě náročné sledovat a snažíte se to trošku ignorovat nebo to tolik nevnímat, i když to nejde stoprocentně,“ popisuje člen USAR týmu.
Jak těžké je smířit se s tím, že každou minutou se snižuje šance na to, že někoho živého můžete najít? A proč se člen rodiny hudebníků rozhodl pro práci u hasičů? Poslechněte si celou Osobnost Plus nahoře v článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
