Chtěla jsem být všemi milována. Ale to nejde, takže jsem se zhroutila, přiznává Olga Šípková

„Začala jsem závodit s tím, že se mi strašně líbil nějaký sport. Tak jsem ho začala dělat. A ejhle, najednou jsem stála v Sydney se zlatou medailí na krku,“ vzpomíná na svoji závodní kariéru Olga Šípková.

Po triumfu na mistrovství světa ještě obhájila titul mistryně České republiky. A pak ukončila sportovní kariéru. Poměrně krátkou, o to ale úspěšnější.

Cíl: rozdat se

Na milovaný sport nezanevřela. „Otevřel se mi pracovní svět, který měl také název aerobik. Věnovala jsem se mu po rekreační stránce – natáčela jsem videokazety, psala do časopisů, byla v televizích,“ dodává bývalá sportovkyně.

Čtěte také

Vyhořet může každý. Zpověď Cibulky, Šípkové, Peckové a rady Radkina Honzáka nebo Jana Cimického

Ačkoliv její život vypadal zvenčí jako jedna velká bezstarostná pohádka, skutečnost – jak se ukázalo později – byla poněkud komplikovanější. „Měla jsem chuť udělat pro všechny všechno a být milována až po nebesa všemi lidmi. A ono to nejde. Na to jsem začala v životě narážet,“ hodnotí dnes důvody, které ji dovedly až na hranici sil.

„V 39 letech jsem se jednoduše zhroutila fyzicky i psychicky. Za tři roky jsem se objevila na psychiatrii. To když jsem už bez antidepresiv nemohla ani usnout, ani si odpočinout, ani vypnout vlastní sebekontrolu,“ říká dnes otevřeně Šípková a přiznává, že stála na rozcestí:

„Když jsem se zaléčila, začala jsem si uvědomovat, že když neudělám něco ve svém životě jinak, bude se to vracet.“

Začala jsem na sobě pracovat – pracovat se strachem, se zodpovědností, kterou jsem si nesla.
Olga Šípková

A tak místo dalších léků začala bývalá mistryně světa ve sportovním aerobiku studovat kurzy seberozvoje a sebeovládání.

„Začala jsem na sobě pracovat – pracovat se strachem, se zodpovědností, kterou jsem si nesla. S tím, abych to dokázala pustit, abych si všímala jiných okamžiků než toho, aby bylo všechno v pořádku po pracovní stránce, aby bylo uklizeno a navařeno. To mě zavedlo k tomu, že jsem po pár letech udělala velké kroky – odešla jsem z fitness center, a to jsem si říkala, že nikdy těm lidem nemůžu udělat. A najednou jsem zjistila, jak jsem se v životě osvobodila,“ popisuje Šípková svou proměnu.

Vyhoření

Dnes se věnuje mentálnímu koučinku a pomáhá svým klientům a především klientkám nacházet rovnováhu ve svém životě.

„Chci, aby ženy – a nejen ony – vnímaly, že jejich největší zodpovědnost je za sebe samu a třeba za jejich děti. Aby dokázaly v životě vnímat, že není normou žít bez radosti, unavená, jen tak procházet životem. Ale že je důležité mít každý den zalitý sluncem, i když venku prší,“ vysvětluje Šípková, co dnes vnímá jako své poslání.

Čtěte také

Dotýkat se půdy znamená kontaminovat se antidepresivní bakterií, zvyšuje serotonin, radí psychiatr

O klientky přitom nemá nouzi. Naopak, obrací se na ni celá řada žen – především takových, které se poznávají v jejím vlastním příběhu. „Velmi je to inspiruje, protože se nebojím na svém blogu nebo ve svém povídání odkrýt, otevřít se a pojmenovat své chyby,“ míní.

„Ženy často řeší vyhoření. To je takový moderní pojem, který ale má hodně blízko ke své podstatě – protože vyhoření je totální ztráta energie,“ říká Šípková s tím, že další velkou skupinou jsou ženy, které mají nízké sebevědomí: „Mají tendenci se v životě přetrhnout, jen aby se zavděčily svému okolí.“

Společně se učíme, jak komunikovat, abychom dokázaly netlačit na druhé, ale přitom důsledně říct, co nás trápí.
Olga Šípková

Pomocí řízených rozhovorů i další technik se pak snaží najít původ jejich problémů.

Čtěte také

Psycholog: Přibývá částečné citové deprivace. I ta může způsobit oslabení pro celý život

„Často mívají nesoulad se svými rodiči – tlak od tatínka, nepřijetí od maminky. Často nejsou domazlené. A kolikrát přijdeme na to, že ani neumíme komunikovat,“ přiznává mentální koučka Olga Šípková a dodává:

„Společně se pak učíme, jak komunikovat, abychom dokázaly zaujmout druhou stranu, netlačit na ni, ale přitom důsledně říct, co nás v životě trápí. A musím říct, že obrovská část žen z prvního kurzu šla do druhého kurzu, protože vnímaly, že to za ten rok v nich uzrálo, a začaly si uvědomovat, co všechno mohou dotáhnout.“

Jak poznat, kdy uzrál čas na zásadní životní změnu – ať už jde o ukončení vrcholové kariéry, nebo změnu povolání? Jak v životě objevit věci, které vám berou energii? Nebo jak se od sebe liší kurzy pro ženy a pro muže?

I to se dozvíte, pokud si pustíte celý rozhovor Tatiany Čabákové s Olgou Šípkovou.