Chorvatsko v Unii, krásný Chagall a planety, kde by mohl být život

Spiegel
Spiegel

Jsou prázdniny a spousta Čechů míří do oblíbeného Chorvatska, které v pondělí vstupuje do Evropské unie. Je to dobrá příležitost k úvaze, jaké ho tam čekají vyhlídky. Ten, kdo se vypraví do Anglie, se může podívat do Liverpoolu na výstavu podivuhodného malíře Marka Chagalla. Nejvzdálenější končiny prohledávají dalekohledy pátrající po planetách, kde by mohl být život.


Chorvatsko a Evropská unie

Německý řetězec supermarketů Lidl vítá Chorvatsko jako nového člena integrované Evropy radikálním snížením cen. Od 1. července padnou dvacetiprocentní cla na zboží z Evropské unie a podle reklamních poutačů prý bude skoro všechno levnější. Producenti a obchodníci chystají marketingovou ofenzívu, ale ze změny budou podle magazínu Spiegel těžit hlavně německé společnosti. Jejich vedení hypnotizuje vyhlídka na téměř čtyři a půl milionu nových zákazníků, kteří se těší na značky Miele, Volkswagen, Adidas a další.

Na druhé straně je nepravděpodobné, že země bude mít rychlý zisk ze vstupu do Evropské unie. Chorvatsko sužuje už pět let hluboká hospodářská krize. Vládní dluh rychle roste, hodnota státních dluhopisů je nevalná a země bude muset být brzy dotována z unijních pokladen. Mladý stát na jaderském pobřeží se na nové časy moc netěší. Podle průzkumů jen 39 procent lidí vítá vstup do Evropské unie, který si Chorvati vybojovali po desetiletém tvrdém vyjednávání s Bruselem. „Cítíme se jako nezvaný host, který přišel na večírek příliš pozdě,“ říká bankéř v kavárně v hlavním městě Záhřebu. „Nečekáme zázrak,“ varoval chorvatský prezident Ivo Josipovič.

Sen o Evropě se může stát pro mnoho lidí noční můrou. Více než polovina mladých Chorvatů je bez práce a celková nezaměstnanost je asi 20 procent. Tvrdá konkurence z Evropské unie zlikviduje řadu firem. 43letý Krunoslav Ostojič se narodil se v Německu, kde také chodil do školy, a později bojoval v jugoslávské občanské válce. Pokrývačská firma mu nabídla práci v německém Goslaru, ale tam ho čekají potíže s pracovním povolením. Bulhaři a Rumuni mohou pracovat v Německu bez omezení od roku 2014, ale Chorvati ještě musí nejméně dva roky počkat.

Firma Končar se zabývá stavbou vodních elektráren, generátorů a tramvají, ale budoucnost vypadá chmurně. Spousta chorvatských podniků už zkrachovala. Poměrně vysoké mzdy a nedostatek investic jim neumožňují úspěšně soutěžit v evropském měřítku. Podle Světové banky je na tom lépe i Řecko, Bulharsko a Rumunsko.

Chorvatsko má přitom dlouhou průmyslovou tradici a spoustu lidí, kteří umějí dobře pracovat. Poslední studie Deutsche Bank došla k závěru, že vstup do Evropské unie by měl ve střednědobém výhledu přinést nový podnět chorvatské ekonomice, která se bude snadněji uplatňovat na evropských trzích, což by mělo přispět k řešení jejích strukturálních problémů.

Chorvatsko zatím neumí dostatečně využít svůj potenciál. Stále je velmi rozšířená korupce a část politické elity brání své staré výhody. Třetina pracovní síly je dosud zaměstnána ve veřejném sektoru. Velké části venkova jsou neobdělány, na čemž se podílí úplatnost místních činovníků.

Dubrovník

Slibné je jen potravinářství. Chorvatské mandarinky zrají o čtyři týdny dříve než kdekoli v Evropě. Milovníci třešní tvrdí, že chorvatská odrůda maraska je nejlepší na světě. Oblast Istrie produkuje stejné množství lanýžů jako celá Itálie. Chorvatské produkty přesto jen těžko pronikají na evropský trh. Země tak štědře obdařená přírodními krásami dováží během hlavní turistické sezóny více potravin, než jich exportuje.

Turistika a zemědělství nestačí udržet životní úroveň. Evropská unie během jednání o vstupu Chorvatska přehlížela strukturální problémy. Vládní činitelé přiznávají, že ekonomika musí být zbavena byrokratické zátěže, ale touha po změnách po vstupu do Unie obvykle rychle vyvane.

Chorvatsko bude znovu potřebovat peníze z evropských fondů. Unie už pro něj letos vyčlenila 665 milionů eur, což je asi půl druhého procenta hrubého domácího produktu. Asi 13 a tři čtvrtě miliardy eur je vyhrazeno na přizpůsobení země mezi lety 2014 a 2020. Distribuci těchto peněz bude zajišťovat ministerstvo, které povede vicepremiér. Značný kapitál by si vyžádala oprava železnic a během pěti let bude vlajka Unie před mnoha novými čističkami odpadních vod.

Otázka zní, zda tato pomoc přinese Chorvatsku pokrok. V této zemi často slyšíte, že důležitější než čističky odpadu by byl most přes Jaderské moře. Pobřeží kolem Dubrovníku je odděleno od zbytku Chorvatska malým pruhem země, kde si na konci občanské války zajistila přístup k moři Bosna a Hercegovina.

Její evropská integrace si ještě vyžádá nějaký čas, a tak lidé a zboží mířící do Dubrovníku musí dvakrát překročit vnější hranice Evropské unie. Řešením by byl most spojující poloostrov Pelješac s chorvatskou pevninou severně od hercegovského pobřeží. Brusel prý uvažuje i o tunelu, ale málo platné, někdy si musíte pomoci sami.


Nelehká životní cesta Marka Chagalla

Chagall a Liverpool – snění a drsné město – je nepřirozená a skvělá kombinace. Pořadatelé, kteří připravili výstavu v regionální odbočce uznávané britské galerie Tate, vystihli Chagallovo místo v moderním umění. Recenzent britských Financial Times připomíná, že jeho ruští avantgardní vrstevníci Alexandr Rodčenko, Ljubov Popovová a Vasilij Kandinskij měli nedávno výstavy v londýnské galerii Tate Modern, kde je bude příští léto následovat Kazimír Malevič.

Tito abstraktní umělci Chagallovi neodpustili ani konkrétní obrazotvornost, ani fantazii a tím méně jeho trvalou oblibu. Liverpoolská galerie Tate, která uspořádala přehlídku Moderní mistr, nechala tento problém stranou a představila malíře, jehož nekonečné experimentování se strukturou obrazu, barvou i formou nachází ozvěnu i v současném umění.

Výstava začíná vlastní podobiznou z roku 1911 zvanou též Ozářená hlava. Na tmavém pozadí jednoduchých rysů svítí bílý pigment. Spontaneita a záměrná nedbalost mohou mladším návštěvníkům připomenout autora newyorských grafitti Jean-Michela Basquiata, jehož rychlou slávu ukončila roku 1988 v 28 letech předčasná smrt.

Chagallovi bylo v roce 1911 třiadvacet let, když jako neznámý ruský Žid přišel do Paříže, která ho mátla i vzrušovala. V té době namaloval na levný kartón svěží autoportrét, který později téměř zapadl. Jiným objevem výstavy je Slézový akt, který zapůjčil soukromý sběratel. Chagall ho dokončil, když mu bylo 80 let, ale i tentokrát nás překvapí – barevný soulad fialové, tyrkysové, citrónově žluté a bílých teček spojuje Chagalla se 60. lety minulého století a drsným půvabem v podání Katalánce Antoniho Tàpiese.

Malíř Marc Chagall ve svém domě, 1984

Láska a jeviště z roku 1920 je lyrický abstraktní obraz v podobě pětimetrové desky plné stříbřitě bílých geometrických tvarů, které se vznášejí před jemnou siluetou tančícího páru. Je to vlastně poutač, který si u Chagalla v prvních porevolučních letech objednalo moskevské Židovské divadlo.

Na liverpoolské výstavě je i dynamická kulatá postava na žlutém pozadí. Jmenuje se Pocta Gogolovi a původně byla myšlena jako opona na divadelní festival v roce 1917. Je tu i soubor velkolepých, kostýmů a kulis pro balet Pták Ohnivák od Igora Stravinského z roku 1910. Roku 1945 byl s velkým úspěchem proveden v New Yorku a loni tu byl zopakován. Marc Chagall se věnoval divadlu od mládí do pokročilého věku. Jeho strop v hledišti francouzské Národní opery v paláci Garnier mohou návštěvníci obdivovat od roku 1964.

Liverpoolský Chagall soutěží se dvěma současnými výstavami tohoto malíře v Paříži a Nice výpůjčkami z moskevské Treťjakovské galerie, která poslala do Anglie velké nástěnné malby z roku 1920. Je tu i osmimetrový Úvod do židovského divadla s průvodem rabínů, houslistů, tanečníků, dohazovačů a dalších lidiček. Tento živelný chaos lze chápat jako vidinu, v níž revoluce mění každodenní život Ruska v šílený nový svět.

Chagall nebyl naivní kronikář svého národa a doby, protože měl od počátku jasný estetický program. Jeho učitelem byl provinční realista Jehuda Pen, ale i Léon Bakst, který navrhoval scénu a kostýmy pro skvělý avantgardní Ruský balet Sergeje Ďagileva, který oslnil Paříž. Chagall se před 1. světovou válkou hodně poučil z kubismu a po návratu do Ruska se vyrovnával s geometrickou abstrakcí suprematistů Kazimíra Maleviče, Alexandra Rodčenka, Ljubov Popovové a dalších. Výsledkem byl jeho vlastní nezaměnitelný výtvarný styl.

Na Vycházce z roku 1917 drží Chagall za ruku svou ženu Bellu, která se jako podzimní dětský drak vznáší nad jeho safírově zeleným rodným Vitebskem. Město je poskládané z domků v podobě suprematistických kvádrů a jehlanů, které kontrastují s vlajícími fialovými šaty krásné Belly. Roku 1923 se Marc Chagall, který byl v porevolučním Rusku kritizován jako individualista a formalista, odstěhoval nastálo do Francie.

Liverpoolská expozice se soustřeďuje na malířovy velmi plodné roky mezi lety 1911–1922, ale velmi pozoruhodný je i výhled z výstavní síně na řeku Mersey. Okna zdejší galerie Tate bývají velmi často zablokována, ale tentokrát je vidět do kraje. O Chagallově díle tu můžeme přemýšlet jako o dlouhém vývoji, v jehož průběhu se při putování světem neustále proměňoval jeho výtvarný jazyk. Na počátku byl běloruský Vitebsk a na konci provensálský Saint-Paul-de-Vence, kde zemřel ve věku 97 let.

Na výstavě jsou i velmi pěkné malé experimentální práce. Z prvních dnů v Paříži pocházejí neurvalé hranaté akty, které prozrazují Chagallovu příchylnost k ranému Fernandu Légerovi, s nímž se roku 1911 učil kreslit podle nahého modelu na Académie de la Grande Chaumière. Malířův zápas s abstraktními trendy je patrný na konstruktivistické vlastní podobizně a koláži, které vznikly v Rusku zmítaném občanskou válkou.

Marc Chagall - Muzikanti (1911), Státní galerie Treťjakov, Moskva

Jemnější barevné tóny Okna na ostrov Bréhat z roku 1924 znamenají odklon od hranatých a drsných linií, příznačných pro Chagallova ruská léta, a začátek vývoje, v němž se z něj stával francouzský umělec. Nebylo to jednoduché – čtyřiadvacetiletý malíř psal domů, že vlastně nenávidí Paříž, přestože je už napůl Francouz. Z jeho vzpomínek se navíc stále vynořovalo těsné a uzavřené židovské prostředí s jeho typickými motivy, ale i těžce zkoušenou lidskostí.

Liverpool a jeho silný smyslem pro vlastní osobitost je znamenité místo, kde znovu objevíte výjimečného umělce, který opustil názorné malování, ale odolal svodům nových a nových výtvarných směrů a ideologií. Výraz jedinečné individuality je i v dnešním globalizovaném světě stále plný života. Výstava Chagall – moderní mistr je v liverpoolské galerii Tate otevřena do 6. října.


Hledání planet, kde by mohl být život

Dalekohled, který nese jméno slavného renesančního hvězdáře a astronoma Johannese Keplera, byl roku 2009 vyslán do vesmíru, aby pátral po tak zvaných extrasolárních planetách. Britský Economist připomíná, že v ohnisku jejich oběžných drah není Slunce, ale jiné hvězdy.

Kepler od té doby zahlédl více než 2700 objektů, které by mohly být jinými světy. Některé z nich se zdály být malé, skalnaté či kamenité a obíhají dost daleko od svých hvězd, aby se na jejich povrchu udržela voda. Jinými slovy podobají se Zemi a mohly by mít prostředí vhodné pro život.

Americká umělá družice Kepler má na palubě jediný vědecký přístroj – zrcadlový dalekohled, jehož hlavní zrcadlo má průměr necelého půl druhého metru. Výzkum exoplanet je nyní jednou z nejzaměstnanějších oblastí astronomie a Kepler významně povzbudil loveckou vášeň lidí pátrajících po přirozených družicích vzdálených hvězd. Podle původního plánu měl sbírat údaje z vesmíru tři a půl roku, ale loni bylo jeho poslání prodlouženo do roku 2016.

Jako úder z nebe proto zapůsobila zpráva z 15. května, v níž Americký národní úřad pro letectví a vesmír oznámil, že zařízení má potíže. Druhý ze čtyř gyroskopů, které ho pomáhají udržovat ve správném zaměření na hvězdy mezi souhvězdími Lyry a Labutě, se zasekl. To nevypadá dobře, protože po dvou týdnech se řídícímu středisku nepodařilo obnovit Keplerovy funkce. Špatná zpráva přišla po šesti měsících od chvíle, kdy se na evropském dalekohledu COROT, který má podobné poslání, porouchal počítač a závadu se dosud nepodařilo úplně odstranit.

Naštěstí mají vědci už teď spoustu práce. Tyto velké experimenty nasbírají tak obrovská množství dat, že je vědci nestačí zpracovávat. Další objevy proto můžeme čekat i dlouho potom, co teleskop přestane fungovat. Příkladem jsou dvě přednášky, které zazněly na nedávném výročním setkání Americké astronomické společnosti v Indianapolisu.

Cílem mise Kepler jsou hlavně planety podobně velké jako Země

První příspěvek od Marka Everetta a jeho kolegů z Národní optické astronomické observatoře v Arizoně vycházel z dat, které shromáždil Keplerův dalekohled. Díky němu víme, jak obvyklé jsou různé typy planet. Z dřívějších dat vyplývalo, že asi 13 % hvězd v Mléčné dráze má oběžnice velikosti Země. Dalších 30 % jsou takzvané Superzemě. Jsou sice významně větší než naše planeta, ale pořád jsou skalnaté. To jsou dobré zprávy pro lidi, kteří doufají, že se vesmíru objeví další známky života.

Doktor Everett se však domnívá, že uvedená čísla mohou být příliš vysoká. Kepler prohlíží statisíce hvězd a hledá drobné, ale pravidelné poklesy jasu, k nimž dojde, když planeta míjí svou rodičovskou hvězdu. Astronomové dovedou odhadnout velikost hvězdy podle jasu a barvy. Jakmile ji znají, dovedou také odhadnout poloměr prolétající planety z množství zatmění, které způsobuje.

Doktor Everett a jeho tým použili teleskopy umístěné na zemi, aby mohli podrobně změřit velikost 268 hvězd, u kterých Keplerův teleskop rozpoznal planety. Ukázalo se, že dalekohled podhodnotil velikost těchto stálic. Někdy jsou tyto odchylky od reality malé, ale jedna ze čtyř měřených hvězd je zřejmě nejméně o třetinu větší, než se předpokládalo.

To už je významný rozdíl, protože velikost planety se odhaduje podle velikosti její rodičovské hvězdy a míry pozorovaného zatmění. Pokud je hvězda větší, jsou větší i její planety. Jinými slovy některé ze Superzemí, které zachytil Keplerův teleskop, mohou být ve skutečnosti plynní obři, které se spíše podobají Neptunu a Uranu.

Družice Kepler

Zóny větších hvězd, které by mohly být obyvatelné, protože jsou tam teploty natolik nízké, že by tam mohla být tekutá voda a život, by musely být o hodně dále od centra hvězdného systému. Podle Keplerova teleskopu jsou některé planety dost daleko od rodičovské hvězdy, aby mohly být dostatečně chladné, ale ve skutečnosti to tak není. Jiné oběžnice, o nichž se vědci domnívali, že jsou tak daleko, že tam může být jen voda ve formě ledu, by mohly být naopak teplejší a přívětivější, než se původně myslelo.

Fyzik a astronom John Gizis z univerzity v Delawaru nepřišel s objevem zvláštní nové planety, ale zvláštní nové hvězdy. Je to chladný trpaslík, který trpí pravidelnými výkyvy teplot. Přibližně jednou týdně vzplane, jeho teplota se během několika minut zvýší z 2000 až na 7700 stupňů Celsia a potom zase pomalu chladne.

U tak malých studených hvězd vědci taková vzplanutí dosud nikdy nepozorovali. Doktor Gizis doufá, že jejich studium pomůže astronomům pochopit rozmary a vrtochy mocných magnetických polí, která vytvářejí všechny hvězdy včetně našeho Slunce. Odborníci předpokládají, že právě tato pole jsou příčinou takových vzplanutí.

I když se nepodaří Keplerův teleskop opravit, lovci planet si nemusí zoufat. Americký úřad pro letectví a vesmír letos potvrdil, že chce už v roce 2017 vypustit Keplerova následovníka. Tento satelit bude prohledávat celé nebe a pátrat po planetách mimo sluneční soustavu, které jsou nejblíže Zemi. Do té doby se mohou astronomové věnovat údajům, které zjistil Kepler. Je velmi pravděpodobné, že jsou v nich ukryty další objevy.