Chirurg Pavel Pafko: Moderní medicína je často orgánová, jako by lékaři pomíjeli duši pacienta

Ročně ujede asi 3 tisíce kilometrů na kole a tvrdí, že na medicínu nepotřebujete žádné mimořádné schopnosti. Chirurgie je akční – alespoň tak profesor Pafko zdůvodnil, proč se vlastně před lety na chirurgii dal. „Chirurgie je obor, kde velmi rychle poznáte výsledek svého počínání. To v jiných medicínských oborech není,“ jmenuje další důvod.

Vždy jsem tíhnul k materiálnu

„Na jedné straně medicíny stojí obory, kde se prakticky nemusíte pacienta ani fyzicky dotknout. Na druhé straně stojíme my, kteří jim dáváme orgány lidského těla a jsme moc materiální. Já jsem vždycky tíhnul víc k tomu materiálnu než k tomu filozofování,“ říká profesor Pafko, i když je podle něho chyba, že dnes už studenti medicíny nemusí absolvovat 2 semestry filozofie.

Moderní medicína se velmi často stává orgánovou medicínou. Máte lidi, kteří se zabývají onemocněním ledvin, kardiologové, diabetologové atd. A všichni jako by pomíjeli duši toho pacienta. PROFESOR PAVEL PAFKO

Přiznává, že měl šťastný život, protože si mohl vybírat, co chtěl dělat, a měl možnost to dělat. „Člověk, který chodí od osmi do půl čtvrté do práce do úřadu, tam dělá spisy a razítkuje a celou pracovní dobu se těší na to, až v půl čtvrté padla a půjde na zahrádku okopávat záhony, tak takový člověk z mého pohledu měl být zahradníkem. Člověk je nejvíc prospěšný svému okolí, když práci, kterou dělá, dělá rád.“

Je smutné, když lidé nevědí, kdy odejít

Profesor Pafko stále aktivně operuje, ale otázka případného odchodu je podle něho složitá. „Samozřejmě si uvědomuji svůj věk, ale mně ten odchod musí nachystat jiní. Člověk není dobře soudný sám. Každý si myslí, že je stále king, ale to okolí to pozná a musí vám dát najevo to, že by bylo dobré skončit. Lidé, kteří nevědí, kdy odejít, to je smutné.“ Důležité je podle něho vytvořit si náhradní program, který bude suplovat práci.

„Lidský život je něco jako túra. Pachtíte se, jdete do kopce, nesete velký batoh a snažíte se. Pak přijdete na kopec, tam si rozbalíte svačinu, protože víte, že už dál do kopce nepůjdete. Ale mnozí lidé si stále myslí, že jdou do kopce, i když jdou z kopce, a ti lidé, kteří jdou z kopce, by měli pomáhat těm lidem, kteří jdou do kopce, protože se také jednou pachtili a šli nahoru, a umožnit jim tu cestu na ten vrchol.“

Na hraně mezi životem a smrtí

Práce chirurga podle profesora Pafka dává člověku pokoru. “Vidíte lidi na hraně mezi životem a smrtí, vidíte umírat lidi, a za ty léta, co jsem to dělal, jsem jich viděl hodně. A najednou si uvědomíte tu relativnost všeho, kdy se lidi hádají o nesmysly.”

Poté, co operoval Václava Havla, mu bylo vyhrožováno smrtí a dostal ochranku, o kterou sám požádal kvůli rodině. „Mohu říct lidem, kteří nikdy ochranku neměli, že není o co stát, když s vámi furt někdo chodí,“ vzpomíná profesor Pafko se smíchem.

Jaké jsou jeho pocity po náročné operaci, ať už se podaří nebo nepodaří? Poslechněte si celý rozhovor s profesorem Pavlem Pafkem. S Barborou Tachecí mluvil i o svém rodinném životě a „druhém manželství“ s chirurgií.