Chica Checa v sobě má hravost a barevnost české ženy, říká režisér Holý. Filmem chce rozdávat naději
Jeho film Chica Checa byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech zařazen do hlavní soutěže. Příběh Lukáše, který ve Francii vystupuje jako drag queen a musí se přizpůsobit prostředí české vesnice je podle jeho autora příběhem o odpuštění a odvaze žít v pravdě. „Chtěl jsem dát lidem kus naděje. Vřelé reakce ukazují jeho důležitost,“ říká režisér Šimon Holý v Osobnosti Plus.
Inspiraci na film našel ve snu. „Probudil jsem se a hned jsem si kompletní základní zápletku zapsal do poznámkového bloku,“ prozrazuje Holý.
„Původně hlavní hrdina nebyl ve Francii, úplně na začátku byl podle mě v New Yorku, pak jsme ho přesunuli do Španělska a až pak do Francie. Ale ta základní linka, že je drag queen na vesnici, že to s ním musí řešit máma, to se mi zdálo. Z toho jsem se pak odpíchl.“
Čtěte také
Do snů se mu to však nepropsalo náhodou, připouští. „Hodně jsem sledoval reality show Ru Paul's Drag Race, kde právě soutěží drag queens o to, která je z nich nejlepší, která nejlíp ovládá tohle umění. Zároveň jsem v té době ještě stále částečně žil s mámou na statku na vesnici, takže myslím, že to bylo nějaké podprahové sdělení – že ta kombinace je zábavná a že se mi tak nějak děje v osobním životě,“ vypráví autor snímků A pak přišla láska... a Zrcadla ve tmě.
Velkou inspirací při vzniku scénáře byla Holému právě jeho matka.
„Jak jsme spolu sdíleli rozpadající se dům na vesnici, tak není možné, abych nevytahoval její zkušenosti s opravou domu. Přišlo mi strašně zajímavé sledovat, jak je na ni jako na ženu po padesátce vyvíjený společenský tlak a něco se po ní chce. Překvapilo mě, jak moc jí cizí lidi dávají najevo, že by měla mít partnera, že to sama nezvládne. Přijde mi hrdinné, že se tomu postavila a dělá si, co chce. Může něčím působit jako smutný podivín, ale ona je vlastně velmi šťastná. Žije si jen to, co chce,“ vyzdvihuje.
Čím víc chybuji, tím víc odpouštím
Chica Checa je kromě názvu filmu rovněž jméno dragového alter ega hlavní postavy Lukáše.
„Přišlo mi skvělé, že to zní malebně, zároveň to vlastně mluví o všem: že to je ta česká žena. Má to v sobě hravost a barevnost. Když už to člověk slyší, trošku ho to rozesměje,“ popisuje režisér sílu jména a doplňuje:
„Mám takovou slabost, která je dost nebezpečná. Když se zamiluji do názvu, tak ta věc musí vzniknout. I tento název vznikl velmi brzo. A v tu chvíli bylo jasné, že se to stane.“
Čtěte také
Ústředními motivy filmu jsou podle jeho autora odvaha začít žít v pravdě a odpuštění. „Čím jsem starší, tím více lidem umím odpouštět. Mám pocit, že čím více sám chybuji, tím je to snazší,“ zamýšlí se Holý.
Co by naopak nikdy odpustit nedokázal? „Kromě toho, že jsem gay, tak jsem ještě vyrostl na židovské obci a myslím, že téma rostoucího antisemitismu ve společnosti je pro mě opravdu věc, přes kterou nejede vlak. Tam je mez. Na předky co zemřeli v koncentráku, se nesahá. A jsou lidi, u kterých se ten vztah na tomhle zasekl,“ přiznává.
Film Chica Checa podle něj zatím promlouvá více k divákům z bývalého východního bloku, kde téma rezonuje víc než například v zemích globálního Západu.
„Chtěl bych, aby lidé dostali v dnešní době kus naděje. Ukazuje se nám, že ten film velmi dobře funguje na diváky nejen z Česka, ale i ze Slovenska, Polska, Maďarska. Reakce z tohoto regionu jsou zatím velmi pozitivní a vřelé, chápou jeho důležitost,“ těší Šimona Holého.
Ačkoliv si zakázal číst recenze, jednu si přece jen přečetl. „Z prestižního zahraničního magazínu od francouzské autorky. Strhala to a řekla, že to je naprosto zastaralé téma, které je zbytečné. Myslím, že se tady dostáváme do společenského střetu, že si neuvědomuje, že každý region má jiné potřeby a jiná témata. U nás to prostě vyřešené není. Na debatách, které jsme zažili po promítání, vidíme, že tady takový film o hledání naděje prostě je zapotřebí,“ dodává režisér.
Co otočilo Šimonu Holému život naruby? A proč v jeho štábu převažují ženy? Poslechněte si celý rozhovor v audiu nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
