Cheneyho Fultonská cesta
Když 12. března 1947 prezident Truman přednesl svou doktrínu, jeho součastníci si asi neuvědomovali, o jaký historický mezník jde. Jen pozorný Winston Churchil to nazval pár dní před americkým prezidentem pravými slovy: studená válka.
"Věříme v právo všech mužů i žen žít mimo nebezpečí tyranie, ekonomického vydírání, vojenské invaze a vyhrožování," prohlásil v září roku 2008 vice-prezident Dick Cheney v Kijevě. Kdoví, možná, že tahle slova budou míst sílu doktríny. Cheney svou cestou do Baku, Tbilisi a Kijeva poslal Rusům jasný vzkaz: o tyhle dvorky máme strategický zájem. První bitvu o ně ale Washington už prohrál v srpnu.
Reakce na vpád ruských vojsk do Gruzie byla spíše jalová a Moskva si odnesla oprávněný dojem, že zvítězila. Válka ale není ještě dobojována a obě strany určitě mají další trumfy. Problém je v tom, že Američané se svými diplomatickými škatulkami mají občas problém pochopit realitu v oblastech, jejichž státy nezná většina obyvatel i politiků. Rusové naopak mají zkušenost se stoletou imperiální politikou, nejen na Kavkaze a krom zbraní a jimi vyzbrojených místních bojůvek, ještě jednu silnou zbraň. Rozdávají občanství všem spřáteleným pátým kolonám v nitru dosud suverénních zemí. Ať je to v Abcházii, Jižní Osetii, či na Krymu, který je a byl vždy ruský, nebo rusko-tatarský. A nebýt jedné ranní kocoviny Nikity Chruščova, zůstal by Krym Rusku dodnes. Dick Cheney tuto realitu logicky nevnímá, protože je, jako každý politik, především strategický hráč. A tak nehledě na přítomnost ruské černomořské flotily na Krymu prohlásil v Kijevě: "Ukrajina má právo si svobodně vybrat, kdy vstoupí do NATO, stejně tak má NATO právo Ukrajinu přizvat k členství, když usoudí, že je na to správný čas a že je na to země připravena." Soudě podle snahy USA na posledním summitu NATO Ukrajina už připravena je.
Ale právě tento summit ukázal, že americké přesvědčení jejich alianční partneři nesdílejí. Nejen proto se vyhlídky ukrajinského členství velmi zamlžují. Ukrajina je opět v politické krizi. Děti oranžové revoluce dospěly, na solidární hry na barikádách zapomněly a jdou si naopak po krku. Premiérka Timošenková sice v lednu podepsala Akční plán členství, což je první krok ke vstupu do NATO, ale během nynější návštěvy Cheneyho už tak zapálená pro věc nebyla a místo vojenské spolupráce mluvila výslovně jen o té hospodářské. Blondýna s tradičním ruským copem také neodsoudila postup Ruska v Gruzii. Na domácí scéně podstatně omezila pravomoci hlavy státu ve svůj prospěch a plánuje zvýšit práh pro vstup do parlamentu ze 3 na 10%. Tím by vyšachovala prezidentovu skomírající stranu, ale také komunisty a mohla by si rozdělit moc s ex-premiérem Janukovyčem, který představuje rusky mluvící ukrajinské regiony. Taková konstelace pro NATO zatím příliš nenahrává.
S členstvím Gruzie v Alianci je to možná ještě horší. Těžko si představit, že NATO přijme stát, který nemá kontrolu nad podstatnou částí svého území a je nepravděpodobné, že by ji kdy získalo. Připomenu někdejší váhání Aliance s přijetím pobaltských států kvůli nedořešeným hraničním sporům s Ruskem. A do třetice Ázerbájdžán. Vice-prezident z Baku odletěl jaksi narychlo, dokonce bez večeře. Místní komunisticko-muslimský vezír, prezident Ilcham Alijev řekl ne plynovodu Nabucco a vysvětlil americkému hostu, že nepodpoří cesty energetických surovin obchvatem kolem Ruska. Hned po odletu Cheneyho si Alijev telefonoval s Kremlem. O čem, to se neví, ale to je asi docela jasné. Ostatně prezident Medvěděv se během Cheneyho demonstrativní cesty tužil i na dalších frontách. Prohlásil o svém gruzínském protějšku, že je politická mrtvola. A především hostil signatáře sedmičlenné smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Tato Organizace existuje bez valného vlivu a zájmu už 16 let. Rusko ji nyní resuscitovalo a po moskevském summitu prezidentů Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kirgizstánu, Ruska, Tádžikistánu a Uzbekistánu Medvěděv mluví o novém vojenském paktu po vzoru Varšavské smlouvy.
Členové OSKB si mohou kupovat se slevou ruské zbraně a mají dokonce ambice vytvořit vlastní mírové sbory. Moskva je odhodlána upevnit toto společenství, aby s jeho pomocí zastavila úpadek svého vlivu a nedopustila další květinové revoluce, jako v Gruzii a na Ukrajině, napsal ruský tisk. Moskevský summit také varoval NATO před rozšiřováním na Východ a před možný následky v případě neuposlechnutí. Možná bychom si proto měli zapamatovat data návštěvy Dicka Cheneyho v postsovětských republikách, pro případ, že by se zapsala do učebnic jako počátek nové blokové konfriontace.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.