Chalífáty na dvou kontinentech a souvislosti mezi Islámským státem, Al Kajdou a Boko Haram
Teroristická skupina Boko Haram vyhlásila v Nigérii chalífát – stejně jako před třemi měsíci Islámský stát v Iráku. Zatímco blízkovýchodní džihádisté šokovali svět videonahrávkou popravy amerického novináře, vůdce Boko Haram Abu Bakr Shekau oznamoval, že stejný chalífát vzniká v severozápadní části Nigérie.
Informuje o tom africký server All Africa. Nigerijští islamisté zemi terorizují už několik let a pomocí brutálního násilí se jim daří obsazovat rozsáhlá území. Obyvatelé severního města Buni Yadi začali předminulý týden prchat z domovů, když Boko Haram obsadila Gwozu u západních hranic s Kamerunem. Pak tam dosadila „na trůn“ místního emíra. Nigerijská vláda však popřela, že by teroristé nějaké město okupovali.
Někteří politologové, jako například Jacob Zenn z washingtonské Jamestownské nadace, se domnívá, že postup džihádistů v Africe a rostoucí politické ambice Islámského státu v Iráku spolu souvisí – africké skupiny pozorně sledují územní zisky islamistů v Sýrii a Iráku a ti zase soutěží o přízeň afrických džihádistů s Al Kajdou.
Boko Haram, která teď po vzoru Islámského státu zřídila chalífát v nigerijském státě Borno, se k Al Kajdě nikdy nepřihlásila, protože její vůdce Ajman Zavahrí o to dostatečně neusiloval, říká Zenn.
Islámský stát se však od Boko Haram diametrálně liší. Daří se mu dobývat rozsáhlá území a ovládá bezprecedentně velkou oblast. Al Kajda takto nikdy nic neobsadila a o chalífáty ani nestála.
Islámský stát je v tomto smyslu nový jev a jeho ambice jsou obrovské – patrně až příliš, takže se nakonec stane jejich obětí. Podle Zenna se možná Islámský stát brzy postaví i světovým velmocím, které by jej mohly zastavit. Proto se snaží zalíbit Boko Haram a dalším džihádistům, jako třeba filipínské skupině Abú Sajjáf, aby získal další příznivce.
Islámský stát čelí většímu odporu než Boko Haram, a ta by proto mohla být v západní Africe mnohem úspěšnější, než zatím je. V Africe je méně mocných států, které by se jí dokázaly účinně postavit.
Boko Haram je ve srovnání s Islámským státem spíše teroristickou skupinou ze staré školy, která všechno jen ničí a nemá žádnou vizi – stejně jako Al Kajda někdy okolo roku 2000, kdy se soustředila pouze na vraždění a teroristické útoky.
Podle Zenna udržuje Boko Haram kontakty s Al Kajdou v islámském Maghrebu v Mali, Alžírsku a Mauretánii, a ta poskytuje výcvik jejím mužům. Cvičí je i ozbrojenci v Libyi, zatímco finanční prostředky skupina zřejmě dostává ze Súdánu, států v Perském zálivu a Británie. Teroristická síť pokrývá rozhodně větší území než jen Nigérii, varuje Zenn.
Al Kajda se distancuje od Islámského státu a oficiálně se jej zřekla – nejen kvůli brutálním metodám, jež skupina používá, ale i kvůli osobnostem jejích představitelů a touze po moci. Na druhé straně Zavahrí není tak charismatický a respektovaný vůdce, jako byl Usáma bin Ládin, což umožňuje vzestup nejrůznějších rivalů.
Boko Haram, která má svědomí tisíce životů a dodnes zadržuje asi 200 školaček unesených před více než čtyřmi měsíci, si však nemusí vybírat, zda se přihlásí k Islámskému státu, nebo k Al Kajdě – má volné pole působnosti, neboť se jí nikdo nesnaží zastavit.
Britský Economist je přesvědčen, že Islámský stát v Iráku je už v defenzivě, neboť deset dní po prvních amerických náletech ovládly vládní irácké síly největší přehradu u Mosulu a spolu s Kurdy džihádisty rozehnaly.
Vládní vojsko a kurdské milice pešmarga s americkou leteckou pomocí a skoro 400 americkými poradci zaznamenaly i další územní zisky a v bezpečí je už také většina jezídů, kteří uvízli v Sindžárských horách. Zajištěn je i kurdský Arbíl a irácká armáda zahájila ofenzivu s cílem znovu dobýt Tikrít.
Nebezpečí však ještě zdaleka není zažehnáno a džihádisté nejsou poraženi. Pokračují ve vraždění nesunnitů, v Tikrítu zatím nad armádou vítězí a dál ovládají rozsáhlé území v provincii Anbar a podél řeky Eufrat na obou stranách irácko-syrských hranic.
I zapřísáhlí odpůrci Američanů mezi iráckými politiky požadují, aby Spojené státy zvýšily počet náletů na Islámský stát. Ten mezitím upevňuje pozice v severní a východní Sýrii a vytlačuje umírněné povstalce.
I když jim americké bombardování uštědřilo těžkou ránu, roste počet jeho členů, zejména z řad globálních džihádistů. Podle odhadů se k němu od června připojily stovky nových bojovníků ze zemí tak vzdálených, jako je Maroko. V srpnu se Islámský stát pustil i do Libanonu. Ovládá území a ropná pole a má finanční prostředky.
Představuje hrozbu i mimo Sýrii a Irák – podle odborníků je jen otázka času, kdy zahájí „transnárodní“ operace. Další nebezpečí hrozí od jeho zahraničních bojovníků, až se vrátí do svých domovských zemí.
Britský premiér David Cameron už tuto hrozbu zaznamenal a k zastavení Islámského státu vyzval svět i papež František. Tuto bitvu však nelze vyhrát pouze vojenskou silou.
Například v Iráku musí nový premiér Hajdar Abádí sjednotit všechny etnické skupiny a přesvědčit irácké sunnity, aby se postavili na stranu vlády.
To bude vyžadovat propuštění tisíců sunnitských vězňů, posílení pravomocí místních politiků, ale především revizi protiteroristického zákona a zákona o debaasifikaci, jichž zneužíval Abádího předchůdce Núrí Málikí.
Jelikož Islámský stát pozvedl zbraně i proti Kurdům, ti poněkud zmírnili svůj požadavek nezávislosti. Chtějí však, aby jim vláda ponechala sporná území, která zabrali během postupu džihádistů, a žádají také dohodu o podílu ze zisku z těžby ropy a plynu.
Válku proti Islámskému státu lze v Iráku vyhrát, ale v Sýrii to bude těžší, neboť tam mají islamisté pevnější pozici. Syrský prezident Bašár Asad je dříve nechával na pokoji a bojoval jen proti umírněným rebelům, ale nyní proti džihádistům zahájil nálety.
Američané se zatím drží od Sýrie dál, ale možná by změnili názor, kdyby jejich bombardování Sýrie podpořily nejvlivnější státy v regionu, jako Saúdská Arábie, Turecko, Egypt a možná také Írán.
Írán mezitím začal dodávat zbraně a munici iráckým Kurdům. Potvrdil to prezident Kurdské autonomní oblasti Masúd Barzání na společné tiskové konferenci s íránským ministrem zahraničí Muhammadem Džavádem Zarífem, píše agentura Reuters.
Přímá vojenská pomoc Kurdům je spornou otázkou kvůli jejich úsilí o samostatný stát. Íránské rozhodnutí může být předehrou k většímu zapojení do iráckého konfliktu. Zaríf před jednáním s Barzáním navštívil také šíitské duchovní v jižním Iráku.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
