Cesty příběhů a ilustrací Renáty Fučíkové

11. červenec 2016

„Pojďme si vyprávět příběhy ze společné paměti Evropanů. Příběhy, které se skutečně udály a jejichž poselství se nás všech osobně dotýká. Pojďme se na evropskou historii podívat pohledem dnešním a vyprávět si o ní způsobem, jemuž dokáže porozumět i dítě. Protože jsme to my a naše děti, kdo bude vytvářet nové události v historii Evropy…“

Tak otevírá jedno ze svých monumentálních výtvarně literární děl - pětisetstránkovou Historii Evropy - Renáta Fučíková. Nejen s tím, proč se uznávaná autorka ilustrací stala spisovatelkou, ale především o knížkách a hudbě a jejich vzájemných tichých souvislostech se vypravěčka příběhů s obrázky a mezi řádky, Renata Fučíková, svěřila v Telefonotéce v programu ČRo Vltava v pondělí 11. července.

„Nechci se vytahovat - jen jsem prostě začala číst někdy ve třech letech. Jak k tomu došlo, si u nás doma nikdo nedokázal vzpomenout. Třeba to byla intenzivní vzpomínka z minulého života? No – musím se usmát – daleko reálněji vypadá, že jsem se naučila nějaké básničky, a když se mi pak nikdo z dospělých nemohl věnovat, vzala jsem prostě tu knížku do ruky a „četla“ si v ní sama. Takže mou první opravdickou knihou byly dětské verše od Josefa Kainara: ´Indiáni, ti se mají, celý den si jenom hrají, skáčou hejsa hopsasa, chytají se do lasa,“ vzpomínala před časem na webu www.citarny.cz a o svém dětství a určujícím vlivu maminky, sochařky Aleny Kroupové vyprávěla také v rozhlasovém vysílání. Ostatně jeden z posluchačských dotazů – „zdali neuvažuje společně s hudebníkem Josefem. Krčkem vytvořit velkou knihu o hudebních nástrojích „ – přinesl Renatě Fučíkové také inspiraci k další práci.

Když vytvářím autorskou knihu, vyprávím většinou obrazem, ale potřebuju i slova, a tak se moje psaní narodilo doslova spontánně.

„Postupem času jsem si začala knihy sama vybírat. Bylo kde, můj dědeček měl velkou knihovnu: listovala jsem stařičkým vydáním Písma svatého s nádhernými ilustracemi od Gustava Dorého. Pročítala jsem si Ottův slovník naučný, můj milovaný díl byl „Hédipatie – Hýždě“. Našla jsem i útlou Platonovu knihu o Atlantidě…“ A nakonec, jak potvrdila i v Telefonotéce, dětské knížky se Renatě Fučíkové vrátily zpětně po mnoha letech, kdy je sama autorkou ilustrovaných pověstí, převyprávěného Nového i Starého zákona nebo vlastních příběhů mj. Jakub a hvězdy s bohatým ilustračním doprovodem. Pokud vás zajímá jaká témata má oblíbená ilustrátorka právě na pracovním stole a jaké důležité životní a umělecké momenty doprovázely její setkání s hudbou, kterou si vybrala do Telefonotéky, poslechněte si celý pořad ve zvukovém záznamu. Uslyšíte vyprávění, které, jak jinak, probouzí představivost a obrazy před očima.

Spustit audio