Cestování rozšiřuje obzory. Člověk si díky němu také víc váží domova, myslí si fotograf a cestovatel Svatoš

Režisér, fotograf a cestovatel Jan Svatoš je mužem mnoha zájmů, kterého na cestách doprovází nejen fotoaparát, ale také inspirativní myšlenky klasiků.

Čtěte také

Za nejkrásnější zem jsme vždy považovali tu, kde jsme zrovna byli, vzpomínal cestovatel Jiří Hanzelka

Společně se svým otcem, výtvarníkem Ivanem Svatošem, nedávno vytvořil unikátní kompilaci s názvem Domov jako maják. Ta obsahuje autorské fotografie, ilustrace a nadčasové citáty Karla Čapka.

„Je to pokračování naší krátké edice citátů. Je to malá knížka, kterou člověk může dát do kapsy a někam s ní jet. Na citátech se mi líbí to, co říkal Georg Lichtenberg – že to jsou taková zrnka pravdy, která se dají užívat opakovaně, podobně jako třeba vitamíny,“ vysvětluje Jan Svatoš. Dodává, že Čapkovy myšlenky o cestování, etice či politické kultuře na něj působí, jako by byly napsané v dnešní době. 

Italská cesta

Knížka symbolicky začíná citátem z Čapkových Italských listů: „To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.“ Sám Svatoš si nedávno Apeninského poloostrova užil dosyta. Během třítýdenní expedice ujel autem přes 5 700 kilometrů.

Hlavním cílem jeho cesty byla Sicílie, kde mu byl pomyslným mentorem další literární velikán, Johann Wolfgang Goethe. Ten se na ostrov vydal v 18. století, aby unikl dvorským povinnostem.

„Goethe sám prohlásil, že Sicílie je klíčem k celé Itálii. Pokud máte rádi Itálii, tak ji ještě lépe pochopíte přímo na Sicílii. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme tam zamířili,“ říká cestovatel.

Sicilské silniční desatero

Čtěte také

Češi chtějí na dovolené klid i zážitky. Roste obliba pomalého cestování

Dlouhé kilometry strávené za volantem na italském jihu přinesly i řadu humorných, ale i náročných situací. Svatoš si po návratu z cesty napsal deník, jehož součástí se stalo neformální „silniční desatero“ popisující specifika tamního provozu, kde se pravidla spíše nerespektují, než respektují.

„Dálnice jsou často plné děr nebo nesmyslných značek, které omezují rychlost ze stovky na čtyřicítku nebo třicítku, potom znovu na šedesátku a pak zase na třicítku. Člověk vůbec neví, na čem je. Všude jsou navíc nápisy controllo velocità, což znamená, že jsou tam kamery snímající přestupky. Hledal jsem odpověď na to, proč to tak je, a zjistil jsem, že když člověk kvůli tomu všemu zpomalí, může se lépe rozhlížet po krajině. Takže jsem si to nakonec užíval,“ usmívá se fotograf.

Továrna na antické legendy

Sicílie je podle Svatoše skutečnou továrnou na legendy, jejíž atmosféru dodnes umocňuje aktivní sopka Etna, považovaná v antice za domov boha Héfaista. Kořeny některých slavných mýtů dokládají i archeologické nálezy.

„Starověcí Řekové našli na Sicílii fosilní lebky malých slonů. Sloní lebka má uprostřed čela obrovskou nosní dutinu. Oni se tehdy domnívali, že je to díra po oku, a tak vznikla legenda o Kyklopech. Nemluvě o tom, že když jedete trajektem z Villa San Giovanni do Messiny, proplouváte místy, kam Homér umístil pověstné víly Skyllu a Charybdu,“ vysvětluje Svatoš.

Čtěte také

Život domorodců a technologie? Potkat indiána bez mobilu je skoro zázrak, říká cestovatel Haluza

Při zpáteční cestě ze Sicílie se Svatoš zastavil v Pompejích a také v méně známém Herculaneu. Toto starověké město sice zůstává ve stínu svého slavnějšího souseda, který ročně láká miliony turistů, ale podle českého fotografa nabízí zcela jiný a hlubší zážitek. 

„Herculaneum mělo díky příznivému větru asi o 12 hodin více času na evakuaci, než se pyroklastický proud otočil. Ten město fakticky během hodiny zlikvidoval. Lidé se udusili, protože proud vysál veškerý kyslík. Navíc měl mocnost zhruba 20 metrů. Když tam dnes přijedete, vidíte moderní město Ercolano a pod ním obrovskou, dvacet metrů hlubokou prohlubeň. Moderní město doslova sedí na lávě z roku 79. Je to neuvěřitelný pocit,“ popisuje své dojmy z návštěvy.

Epidemie „instagramového moru“

Jako vizuální tvůrce se Jan Svatoš zamýšlí také nad stinnými stránkami současného masového turismu, který deformují sociální sítě. Pro tento fenomén používá termín „instagramový mor“, kdy lidé bezhlavě sdílejí GPS souřadnice a hashtagy, což vede k devastaci krásných míst.

Čtěte také

Ilustrace vás vtáhnou do příběhu, říká cestovatel, který spojil české legendy s umělou inteligencí

„Klasickou obětí instagramového moru je třeba Trolltunga, tedy Trolí jazyk v Norsku. Všichni se tam chtějí vyfotit na skalním výčnělku nad fjordem a v létě tam stojíte ve frontě na fotku dvě až tři hodiny. Lidem nejde o historii nebo podstatu místa, potřebují jen svůj obličej v popředí a památky či krajina fungují pouze jako pozadí,“ kritizuje současný přístup k cestování.

Domov jako bezpečný přístav

Navzdory touze objevovat cizí kraje zůstává pro Jana Svatoše klíčový návrat domů. Právě v kontrastu s dálkami získává domov svou skutečnou hodnotu. Cestování chápe jako ideální způsob, jak si rozšířit obzory a zažít autentická setkání, nikoliv jako honbu za turistickými atrakcemi.

„Miluji cestování, rozšiřuje mi obzory, ale díky němu si člověk více váží domova. Na cestách dělám přesně to, co měl rád Karel Čapek. Když čtete jeho cestopisy, zjistíte, že raději než do muzeí chodil do kaváren. I my s manželkou si vybíráme spíše zapadlé podniky, bary a taverny, kam chodí místní. Taková místa, kde potkáte Itala, který si čte noviny. Baví mě jen tak pozorovat svět kolem, nasávat obyčejný život a být blízko realitě,“ dodává.

Jak dlouho trvala cesta na Sicílii Johannu Wolfgangu Goethovi? A jaká cesta čeká Jana Svatoše příště? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.