Čeština za hranicemi: Jak víkendové školy drží jazyk, kořeny i komunitu
Každý víkend usedají stovky dětí s českými kořeny v Paříži, Dublinu, Chicagu nebo Wolfsburgu do lavic. Učí se česky, čtou Karla Čapka, kreslí si jmenovky a poznávají české dějiny. Jejich rodiče věří, že jazyk je víc než jen dorozumívací prostředek – je to klíč k identitě. Pomáhá jim v tom ministerstvo školství, ale především za tím stojí obdivuhodná práce stovek učitelek, které tomu dobrovolně věnují hodiny svého volného času.
Čtěte také
„Na začátku jsem si přála, aby moje děti mluvily česky,“ vzpomíná Lucie Slavíková Boucher, zakladatelka České školy bez hranic v Paříži. V 90. letech začínala s několika dětmi, z nichž dvě byly její vlastní. Dnes školu navštěvuje přes 90 žáků a výuka probíhá podle školního vzdělávacího programu, který schválilo české ministerstvo školství.
Podobný příběh má i škola v Dublinu, kde se každou sobotu schází přes 60 dětí v komunitním centru nebo knihovně.
„Máme českou poličku plnou pohádek, které si mohou půjčit i děti z jiných koutů Irska,“ říká spoluzakladatelka Petra Miletínová. Děti se učí česky hravou formou a samy přiznávají, že některá slova jsou těžká, ale baví je číst, zpívat a poznávat české příběhy.
Ve Wolfsburgu vznikla česká škola z úplně jiného důvodu. „Když jsem viděl první pokusy své dcery psát česky, říkal jsem si, že to není špatné, ale chtělo by to doladit,“ říká zakladatel spolku pan Jerhot, jeden ze dvou mužských učitelů Českých škol v zahraničí.
Dnes školu navštěvuje 12 dětí, výuka probíhá dvakrát týdně a kombinuje gramatiku s dějepisem. „Většinou mě to baví, ale někdy taky ne,“ přiznává upřímně Anička, jedna z žákyň.
Ministerstvo: školy jako kulturní dědictví
V Rohanském paláci na Malé Straně, kde sídlí ministerstvo školství, se českým školám v zahraničí věnují Michaela Burtková a Monika Slabá. „Vnímáme je jako významné nositelky kulturního dědictví,“ říká Burtková. Ministerstvo aktuálně spolupracuje s 45 školami, které žádají o metodickou i finanční podporu. „Za posledních 14 let se jejich počet zvýšil na čtyřnásobek,“ dodává Slabá.
Zvláštní kategorií jsou tzv. smluvní školy — těch je aktuálně 15. Poskytují výuku v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, mohou vydávat osvědčení a jejich podpora je nároková. „Výuka v nesmluvních školách probíhá v nižší časové dotaci, ale dobře připravuje děti na zkoušky v kmenové škole,“ vysvětluje Bartková.
Ministerstvo poskytuje školám také metodickou pomoc — webináře, konzultace, seznam schválených učebnic i nové výukové materiály jako Okénko do češtiny nebo Český jazyk kolem světa. „Učitelé si často připravují vlastní materiály, aby výuka odpovídala potřebám konkrétní třídy,“ dodává Burtková.
Školy, které tvoří komunitu
České školy v zahraničí nejsou jen místem výuky. Ve Wolfsburgu se děti s rodiči společně účastní přespávacích akcí, opékají buřty a tvoří komunitu. V Paříži se výuka propojuje s francouzským kulturním kontextem. V Itálii vznikají hudebně-výtvarné projekty s českými písněmi.Čtěte také
„Největší výzvou je generační obměna pedagogického sboru a proměna potřeb krajanských komunit,“ říká Slabá. Ministerstvo plánuje pokračovat v podpoře a v roce 2026 chystá výstavu o českých školách v zahraničí. „Chceme šířit povědomí o jejich činnosti i v České republice,“ dodává Slabá.
Chcete se dozvědět víc o tom, jak se děti v zahraničí učí česky, co je baví a co jim dělá největší potíže? Poslechněte si celý pořad Zaostřeno Kláry Stejskalové
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
