Čeští vědci v exilu aneb O co jsme přišli

7. leden 2009

Totalitní režim v bývalém Československu donutil k odchodu za hranice tisíce obyvatel. Dnes to bereme jako historický fakt. Další působení emigrantů v zahraničí však už, k vlastní škodě, zpravidla za kapitolu naší historie nepovažujeme...

Osudy československých emigrantů dotvářejí příběh nejen jedné z dějinných epoch naší země, ale také toho, co jsme odchodem části intelektuální elity ztratili. Bílé místo historie se snaží vyplnit některé ústavy Akademie věd ČR. Čeští vědci v exilu 1948 - 1989 je název tříletého grantového projektu, na jehož řešení se podílí Ústav pro soudobé dějiny, Masarykův ústav a Archiv AV ČR za přispění Fyzikálního a Mikrobiologického ústavu. V jaké fázi projekt v současné době je, o tom jsme v historickém magazínu Zrcadlo hovořili s jeho spoluřešitelkou, PhDr. Milenou Josefovičovou z Masarykova ústavu.

Odchody bez návratů

Vzhledem k tomu, že projekt spadá pod Akademii věd, soustředí se jeho autoři předně na ty vědce, kteří odešli z některého z ústavů Československé akademie věd, i když je tu podstatná skupina vědců, kteří odešli z univerzit. Je to však pochopitelné. Projekt by tím příliš narostl a navíc Akademie věd má archivní materiály především o svých pracovnících. O čem vypovídají: "Největší vlna emigrace začala v polovině 60. let v souvislosti s celkovým uvolněním a otevřením možností zahraničního studia," uvedla Josefovičová.

Řada vědců neopouštěla republiku útěkem přes hranice, ale odešla na základě povolení ze svých pracovišť za studiem či vědeckým výzkumem. V zahraničí pak zůstala v souvislosti s událostmi roku 1968. "Podle našich, zatím prvotních a předběžných zkoumání a výsledků se ukazuje, že politická motivace zdaleka nehrála tak významnou roli. Tito lidé se většinou nerozhodovali pod dojmem dunění tanků po 21. srpnu 1968. Mnohdy v zahraničí byli, a tak se dostali do složité situace v momentě, kdy se měli vrátit k určitému datu," doplnila Josefovičová.

Tehdy nikoho nezajímalo, že vědci chtějí pokračovat například v rozpracovaném výzkumu. Důvody, proč v zahraničí zůstali, tak byly nasnadě: chtěli dělat svou práci na vyšší úrovni, než jakou jim nabízelo socialistické Československo, a často sebou měli také své rodiny a vybudované zázemí. Byly však i důvody jiné, např. vědci židovského původu se mohli touto cestou dostat poprvé do Izraele.

Důsledky masivního odchodu

Vlna emigrace v letech 1968 - 1970 představovala asi 11 % vědeckých a odborných pracovníků tehdejší Československé akademie věd. Z celkového počtu pracovníků akademie šlo o 600 - 700 lidí. V některých ústavech však bylo toto procento daleko vyšší. Jmenujme třeba Ústav jaderného výzkumu v Řeži nebo Ústav teoretických základů chemické techniky, Fyzikální ústav či Ústav organické chemie a biochemie. V těchto institucích způsobily odchody desítek vědeckých a odborných pracovníků téměř kolaps provozu a ohrozily plnění vědeckého plánu. Destrukce jejich činnosti pak ještě pokračovala v důsledku následných čistek. To už je však jiný příběh.

"V další fázi projektu budeme tyto lidi kontaktovat a samozřejmě zjišťovat i z dalších zdrojů jejich úspěchy, které budeme následně evidovat. Ale už teď se dá říci, že naše věda přišla o mnoho velmi schopných a velmi významných lidí," uzavírá Josefovičová.

Projekt Čeští vědci v exilu 1948-1989 má za sebou první třetinu. V letošním roce by mělo následovat vydání encyklopedie českého vědeckého exilu a zpřístupnění databáze všech vědců, kteří odešli do zahraničí. V roce 2010 plánují řešitelé uspořádat k této problematice konferenci.

O projektu "Čeští vědci v exilu 1948-1989" jsme s PhDr. Milenou Josefovičovou hovořili v historickém magazínu Zrcadlo Českého rozhlasu Leonardo, který měl premiéru 2. 1. 2009.

Jaderný fyzik prof. František Janouch, který patří k čelným představitelům českého vědeckého exilu a kterého můžete vidět na fotografii, byl hostem pořadu Vstupte! 1. 1. 2009.

autor: Naďa Reviláková
Spustit audio