Cesta nejen Indií

24. září 2010

Indie je zemí, kterou je možné milovat, nebo nenávidět. Anebo spíš milovat a nenávidět, což je daleko výstižnější. Je to země kontrastů, neomezených možností, barev, vůní a mnoha náboženství. Pro mě je to druhý domov.

Indie je stále ještě zemí, kde mají hodnoty jako úcta k rodině, přátelství a víra svůj význam. Je však třeba podotknout, že vliv západních kultur je už i zde, zejména ve velkých městech, velmi značný. Kultura této země je naprosto odlišná od evropské a pro každého je prvotní kontakt s indickým kontinentem tak trochu kulturním šokem. Jakmile se však aklimatizujete a zvyknete si na způsob Shanti (pomalu), jen těžko se Vám bude tuto zemi opouštět.

Je zemí opředenou mnoha mýty. V podvědomí lidí stále přetrvává obraz chudé země, plné nemocí, žebráků a utrpení. Na druhé straně však v této zemi uvidíte bohatství a přepych, který si ani nedovedete představit. Pokud se sem rozhodnete podívat, vymezte si na svoji cestu dostatečné množství času. Rozhodně alespoň jeden měsíc, raději ale mnohem více. Samozřejmě záleží na tom, zdali chcete jen "vidět" některá místa, nebo máte chuť "zažít" opravdovou Indii se všemi specifiky: fantastickým jídlem, milliardou lidí, šílenou dopravou, přehršlí barev, velkolepými památkami, tajemnými horami, rozpálenou pouští, deštnými pralesy a přelidněnými městy.

První kontakt s touto zemí byl pro mě skutečně šokem. Stalo se tak před 6 lety, a přesto že mě můj kamarád varoval a byla jsem připravena, kulturní šok byl ohromný. Už jen průchod letištní halou dával tušit, že až se otevřou prosklené vstupní dveře příletové haly, bude to divoké.

Dveře se otevřely. Ovanul mě horký a těžký vzduch, oslnilo mě rozžhavené slunce a ohlušil dav taxikářů a rikšů trpělivě čekajících na svou další oběť. "Madam, madam, taxi, taxi," znělo všude kolem. Začal se vytvářet neustále se zvětšující hlouček. Místní taxikáři mi začali narušovat intimní zónu. Bohužel jsem tehdy cestovala s dvěma kamarádkami, které nápor neustály, takže jsme skončily špatně. Nechaly jsme se obelstít a za to jsme také zaplatily mnohonásobně více. Po druhé už jsem byla chytřejší a dnes už vím, že předplacený taxík je zárukou jistoty a bezpečí.

Od té doby se díky mým delším pobytům v této zemi v mém vnímání mnohé změnilo. Znám místní zvyky, vím, co můžu očekávat, nespěchám a nerozčiluju se. Ne vždy se mi to ovšem daří. Miluji indickou kuchyni z ulice: samosy, pakory, čapátí a čerstvé banánové lassi. Klidně bych to mohla každý den. Baví mě smlouvání na ulicích a v obchodech. Baví mě zažívat šílené přesuny v autobusech, které vypadají tak, že se za minutu rozsypou. Baví mě jezdit ve vlacích, které mají za jízdy otevřené dveře a můžu tak klidně sedět na schůdkách a koukat se ven. Baví mě potkávat se s místními a povídat si o životě. Miluji indickou muziku, indické sárí a indické filmy plné barev, tance, zamilovanosti a zpěvu.

Vždycky jsem toužila Indii "zažít" a to se mi také daří. Poznávám lidi, kulturu, náboženství, duševní život, kuchyni, módu a indickou masala kinematografii. A samozřejmě i historii a s ní velkolepé památky:

Erotické chrámy v Khajurahu

Khajuraho je společně s Taj Mahalem, Varanásím, Jaipurem, Jaisalmerem, Udaipurem a Delhim jednou z největších zajímavostí Indie. Komplex chrámů byl postaven v období dynastie Chandela během let 950 až 1050 a je jedním z nejlépe dochovaných ukázek hinduistických a janaistických prvků architektury a sochařství. Legendy praví, že panovníci rodu Chandela věřili v sílu tantrismu.

Khajuraho bylo vždy pouze malou vesnicí a tou také zůstalo. Díky tomu, že neleží na žádné významné dopravní tepně, nepadlo do rukou muslimských nájezdníků a zůstalo zachováno. Patří mezi ta místa, kam není snadné se dostat, a musím říci, že to byla skutečně velmi náročná cesta. Přepravovali jsme se totiž z Udaipuru. Třikrát jsme přestupovali a nakonec nám v Hansi stejně ujel večerní autobus, takže nezbývalo nic jiného než počkat na ranní spoj. Přesto ta námaha stojí za to.

Čím to je, že i přes relativně obtížnou dostupnost se sem stále sjíždějí turisté z celého světa? Tím důvodem není nic jiného než sexuální výjevy na zdech chrámů. Jméno vesnice Khajuraho je odvozeno od stromu Khajur (datlovníku). Leží v srdci centrální Indie, ve státě Madhya Pradesh. Původní komplex sestával z 85 chrámů, ze kterých se dochovalo jen 22. Tyto chrámy byly vystavěny za neuvěřitelně krátkou dobu 100 let. Se zánikem dynastie Chandela však postupně docházelo k jejich úpadku. Teprve v minulém století byly znovuobjeveny, restaurovány a otevřeny široké veřejnosti. Dávné dynastie jsou často opředeny rouškou tajemna. V Indii je typické, že je všechno založeno na mýtech a pověstech.

Stvořitelé Khajuraha prý sestoupili z měsíce. Legenda, která popisuje původ této velké dynastie, je opravdu pohádková: Hemavati, překrásná dcera královského duchovního z Váránásí se jednoho večera koupala v řece Rati. Bůh měsíce byl natolik oslněn její krásou, že v lidské podobě sestoupil na zem a svedl ji. Syn Chandraverman byl spojením boha a člověka. Hemavati však byla lidmi odmítnuta za svůj hřích a bůh měsíce jí poručil, aby odešla se synem do Khajjurpury. Tam se prý Chandraverman stane vládcem a vystaví překrásný komplex chrámů. Hemavati byla svému synovi nejen matkou, ale také učitelem. Chandraverman vyrostl a založil dynastii Chandela. Bůh měsíce jej pak ustanovil králem Khajuraha. Chandraverman za svůj život vybojoval mnoho vítězství a na žádost své matky začal budovat komplex chrámů se zahradami a jezery.

Jiná legenda vypráví, že erotické výjevy na zdech chrámů měly specifický důvod. Ve své době žili totiž dospívající chlapci v poustevnách, a dokud nedosáhli dospělosti, byla to pro ně jediná cesta, jak se připravit na období svého mužství skrze studium těchto výjevů. Podle jiné teorie prý měly erotické dekorace chrámů sloužit jako ochrana proti bleskům. Bůh deště Indra byl prý voyeur a nenechal by zničit výjevy erotického potěšení.

Nejpřijatelnější je však teorie, že se jedná o výjevy tantry. Tento kult vychází z filosofie, že bhoga (fyzické potěšení) a jóga (duševní cvičení) jsou nedílnými součástmi k dosažení nirvány (stavu věčné blaženosti).

Základním tématem výzdoby chrámů Khajuraha je žena v mnoha obrazech. Žena nevinná, koketující, smějící se, žena krásná a svůdná. Důraz je kladen na detail ženských tvarů. Přítomnost erotických výjevů dokazuje, že v té době neexistoval sex jako tabu. Lidé měli v oné době na sex zdravý náhled a považovali jej za důležitou součást života.

Erotické motivy reprezentují relativně malou část výzdoby, ale erotický nádech je patrný u většiny dekorací. Sošky jsou zhruba metr vysoké a bohové a bohyně jsou k vidění v mnoha podobách Šakti a Šivy. Většina chrámů je postavena z pískovce v barvách žlutohnědé, růžové a bledě žluté a každý z nich patří jinému směru: Šivově, Višnuově nebo k jánaismu.

Chrámy jsou rozděleny do tří skupin: západní, východní a jižní. Nejznámější a největší je západní skupina a její chrám Kandariya Mahadeo, který je největším a nejtypičtějším, dekorovaný cca 900 soškami. Je 31 metrů vysoký a zasvěcený bohu Šivovi. K vidění jsou sloní zápasy, hudebníci, provokativně pózující mladé ženy a samozřejmě i sochy Višnua a Šivy.

Chrám Lakšmana je zdárným příkladem erotického chrámu. Kolem sikary jsou řady soch žen v různých pózách a zhruba ve výšce dvou metrů dvě řady erotických scén. Dokonce i sodomie je zde zobrazena.

Chrámy Khajuraho byly zapsány na seznam památek UNESCO a nepatří tak již pouze Indii, ale celému světu. Pokud máte chuť si je zblízka prohlédnout, doporučuji do komplexu vstoupit opravdu s východem slunce. Kolem 7.00 hod. už je komplex plný turistů a atmosféra dávných dob vymizí.

Jak se tam dostanete? Letecky linkou Delhi-Agra-Khajuraho-Delhi. Po cestě, ať už autobusem, nebo autem (stejně z Vás vytřesou duši) z Mahoby, Satny, Hansi, Gwalioru, Agry, Jabalpuru a Bhópálu. Po kolejích - nejbližší železniční stanice je v Mahobě a Satně.

Kolik vás bude stát vstup do chrámového komplexu? Vstupné se stále zvyšuje a minulý rok bylo už 20 USD. Důležité upozornění: se stativem do komplexu nesmíte. Jedině se speciálním povolením.

Které období je pro návštěvu Khajuraha nejpřijatelnější? Od října do března.

autor: Pavla Schauerová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka