Český úřad v Jeruzalému? Vláda našla chytře polovičaté řešení, chválí analytička Kalhousová

Za své hlavní město považují Jeruzalém Izraelci i Palestinci, za zásadní centrum své víry ho ale považují i křesťané. 

„Každý, kdo někdy navštívil Jeruzalém, musel cítit to jisté napětí. V tom městě vidíte na vlastní oči soužití tří velkých náboženství, což dává na jednu stranu obrovskou naději, ale na tu druhou stranu je to epicentrum konfliktů mezi Izraelci a Palestinci,“ popisuje Kalhousová v debatě Vertikály.

Čtěte také

Dubinová: Mezi ultraortodoxními židy sílí trendy, kdy si ženy dokonce hledají práci nebo tajně kontrolují početí

Za pozitivní považuje, že izraelská vláda před desítkami let přenechala kontrolu nad muslimskými památkami ve Starém městě právě muslimským státům a Palestincům. „Izraelská vláda byla dostatečně racionální v době, kdy v Jeruzalémě mohla prakticky cokoliv,“ zdůrazňuje a vysvětluje:

„V tuto chvíli je tím hlavním správcem Jordánsko. Teď o tuto roli usiluje Saúdská Arábie, která se považuje za hlavního správce předních islámských památek, protože na jejím území je Mekka a Medína. Takže vidíme spor v rámci muslimského světa.“ 

Ke složité symbolice Jeruzaléma dodává: „Je to velmi malé město a všechna tři náboženství si na to velmi malé území nárokují práva, se kterými je těžké diskutovat. Protože když je to psáno v Bibli, když tomu věříme, tak se těžko vede politický dialog o tom, jak k problému racionálně přistoupit. Náboženství v tuto chvíli působí jako to, co přispívá k obrovskému napětí v rámci regionu.“

Česko-izraelská blízkost

Do této komplikované situace v Jeruzalémě vstoupila Česká republika tím, že tam otevřela pobočku svého velvyslanectví.

Čtěte také

Izraelci se předbíhají v očkování, odměnu ve volbách za to chce Netanjahu, soudí analytička Kalhousová

„V české politice vidíme dva směry. Jeden zastává prezident Miloš Zeman, který je naprosto nekriticky proizraelský a velmi kriticky protimuslimský. On je ten, kdo v rámci české politiky prosazoval, aby se česká ambasáda přesunula co nejrychleji do Jeruzaléma,“ popisuje ředitelka. 

„A pak vidíme ten, řekněme, pragmatičtější směr, který říká: Jsme součást Evropské unie a v tom případě budeme jednat ve shodě s Unií, nepůjdeme vlastní cestou,“ říká Kalhousová s tím, že český přístup ale mohl uspokojit obě strany. „V tomto případě bych řekla, že to bylo chytré řešení. V diplomacii není určitá polovičatost špatná.“

S tím souhlasí i exministr kultury a člen Rady vlády pro lidská práva Daniel Herman: 

Daniel Herman|foto:Michaela Danelová,iROZHLAS.cz

„Role diplomacie je často v hledání cest, které nejsou nepřijatelné pro žádnou stranu. Tady se to povedlo velmi dobře. Je to krok, který ukazuje, že Česko jedná v rámci Unie, ale v rámci světového společenství patří mezi pevné přátele Izraele.“

Blízkost Česka a Izraele vnímá Herman z historického hlediska: „Česko-izraelské, potažmo česko-židovské vztahy mají hlubokou historii nejen díky mnohasetletému židovskému osídlení na území českých zemí, ale i ve státně-právním uspořádání. Už od dob Rakousko-Uherska a první Československé republiky bylo postavení židovské menšiny vždy velmi silné až do tragédie nacistického holokaustu a nevstřícného přístupu komunistického státu.“

Jaké tabu ve vztahu k Jeruzalému prolomily Spojené státy? Poslechněte si celou debatu Vertikály. 

V první části pořadu uslyšíte o náboženském kontextu života prince Philipa, jehož matka se stala jeptiškou a jeho samotného v Pacifiku uctívali jako boha. Česko má od soboty nového blahoslaveného - rodáka z Chodova. A řeč bude také o projektech nominovaných na ceny SozialMarie. Moderuje Naděžda Hávová.