Český úřad v Jeruzalému? Vláda našla chytře polovičaté řešení, chválí analytička Kalhousová

18. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Kroc se na politickou situaci v Izraeli ptal Ireny Kalhousové.
0:00
/
0:00

Od 1. března oficiálně funguje pobočka české ambasády v Jeruzalémě, městě tří monoteistických náboženství. Nejde o nový úřad, ale rozšíření služeb pro české občany v dalším městě. „Tím se uspokojili všichni. Izrael je spokojen, může tvrdit, že Česko svým chováním souhlasí s tím, že Jeruzalém je hlavní město Izraele. Ale současně to není proti politice Evropské unie,“ hodnotí analytička a ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově Irena Kalhousová.

Za své hlavní město považují Jeruzalém Izraelci i Palestinci, za zásadní centrum své víry ho ale považují i křesťané. 

„Každý, kdo někdy navštívil Jeruzalém, musel cítit to jisté napětí. V tom městě vidíte na vlastní oči soužití tří velkých náboženství, což dává na jednu stranu obrovskou naději, ale na tu druhou stranu je to epicentrum konfliktů mezi Izraelci a Palestinci,“ popisuje Kalhousová v debatě Vertikály.

Čtěte také

Za pozitivní považuje, že izraelská vláda před desítkami let přenechala kontrolu nad muslimskými památkami ve Starém městě právě muslimským státům a Palestincům. „Izraelská vláda byla dostatečně racionální v době, kdy v Jeruzalémě mohla prakticky cokoliv,“ zdůrazňuje a vysvětluje:

V tuto chvíli je tím hlavním správcem Jordánsko. Teď o tuto roli usiluje Saúdská Arábie, která se považuje za hlavního správce předních islámských památek, protože na jejím území je Mekka a Medína. Takže vidíme spor v rámci muslimského světa.“ 

Ke složité symbolice Jeruzaléma dodává: „Je to velmi malé město a všechna tři náboženství si na to velmi malé území nárokují práva, se kterými je těžké diskutovat. Protože když je to psáno v Bibli, když tomu věříme, tak se těžko vede politický dialog o tom, jak k problému racionálně přistoupit. Náboženství v tuto chvíli působí jako to, co přispívá k obrovskému napětí v rámci regionu.“

Česko-izraelská blízkost

Do této komplikované situace v Jeruzalémě vstoupila Česká republika tím, že tam otevřela pobočku svého velvyslanectví.

Čtěte také

„V české politice vidíme dva směry. Jeden zastává prezident Miloš Zeman, který je naprosto nekriticky proizraelský a velmi kriticky protimuslimský. On je ten, kdo v rámci české politiky prosazoval, aby se česká ambasáda přesunula co nejrychleji do Jeruzaléma,“ popisuje ředitelka. 

„A pak vidíme ten, řekněme, pragmatičtější směr, který říká: Jsme součást Evropské unie a v tom případě budeme jednat ve shodě s Unií, nepůjdeme vlastní cestou,“ říká Kalhousová s tím, že český přístup ale mohl uspokojit obě strany. „V tomto případě bych řekla, že to bylo chytré řešení. V diplomacii není určitá polovičatost špatná.“

S tím souhlasí i exministr kultury a člen Rady vlády pro lidská práva Daniel Herman: 

Daniel Herman

„Role diplomacie je často v hledání cest, které nejsou nepřijatelné pro žádnou stranu. Tady se to povedlo velmi dobře. Je to krok, který ukazuje, že Česko jedná v rámci Unie, ale v rámci světového společenství patří mezi pevné přátele Izraele.“

Blízkost Česka a Izraele vnímá Herman z historického hlediska: „Česko-izraelské, potažmo česko-židovské vztahy mají hlubokou historii nejen díky mnohasetletému židovskému osídlení na území českých zemí, ale i ve státně-právním uspořádání. Už od dob Rakousko-Uherska a první Československé republiky bylo postavení židovské menšiny vždy velmi silné až do tragédie nacistického holokaustu a nevstřícného přístupu komunistického státu.“

Jaké tabu ve vztahu k Jeruzalému prolomily Spojené státy? Poslechněte si celou debatu Vertikály. 

V první části pořadu uslyšíte o náboženském kontextu života prince Philipa, jehož matka se stala jeptiškou a jeho samotného v Pacifiku uctívali jako boha. Česko má od soboty nového blahoslaveného - rodáka z Chodova. A řeč bude také o projektech nominovaných na ceny SozialMarie. Moderuje Naděžda Hávová.

autoři: Eva Hůlková , kac
Spustit audio

Související