Česko je chovatelská velmoc a exportní zemí tygřích produktů. Bohužel, říká šéf inspekce

20. červenec 2018

Drápy, kůže, zastřelený tygr a skoro dva miliony korun v hotovosti. To je jen část nálezů z domovních prohlídek provedených v souvislosti s případem nelegálního obchodování se zvířaty, který tento týden odhalila policie.

„Na počátku byly informace z našich kontrol, které svědčily o tom, že evidence zvířat v chovech není v pořádku. Každý tygr musí mít svůj průkaz. A když mu chybějí papíry, nebo jsou v nich nesrovnalosti, tak to předáváme orgánům činným v trestním řízení,“ přibližuje ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss.

Čtěte takéObchod se zvířaty: policie našla zabitého tygra i desítky zmražených zvířat. Tři muže poslala do vazby

Připomíná, že Tygři jsou přísně chránění a ve volné přírodě jich už mnoho nezbývá. Svou roli hrají i pověry: „Je to dost mimo naše civilizované představy, ale jihoasijská medicína věří, že jakékoli komponenty tygra mají zázračné účinky.“

K čemu se využívají části tygřích těl?

Chovatelská velmoc

Inspekce už několik let zjišťuje zvýšený počet záchytů tygřích částí, v roce 2017 bylo například odhaleno množství tygřích kostí, žluči nebo drápů. Česká republika je podle Geusse exportní zemí přímo do Asie, další přes nás putují. K odhalením prý dochází takřka denně.

Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí

„Obecně, Česko má obrovské množství chovatelů, a to včetně chovatelů kočkovitých šelem. Kontrolovaná osoba v Bašti drží legálně 88 lvů a 44 tygrů. Poptávka z jihovýchodní Asie je velice silná a finančně podložená, což je obrovská výzva pro různé pseudochovatele, kteří z toho mají byznys,“ vysvětluje.

Robert Šlachta z Generálního ředitelství cel tvrdí, že cena tygra se pohybovala okolo 100−150 tisíc korun. Kůži prý preparátor prodával za 50−100 tisíc, drápy za 2,5 tisíce a gram ´masoxu´ za 1 500 korun. Podle inspekce životního prostředí přijde kilogram tygřích kostí na 20−45 tisíc (na černém trhu).

Obtížná kontrola

Pro chov tygrů a dalších šelem platí jednak veterinární pravidla, tedy životní podmínky zvířat. Z hlediska CITES pak každý exemplář musí mít doklad o původu (kupní smlouva) a nezaměnitelnou identifikaci (nejčastěji čip).

„Kontrolní činnost je velice složitá. V registru máme 169 žijících tygrů, což je nízké číslo. Z toho 40 je v zoologických zahradách, kde máme solidní přehled a evidenci. Ale zbytek je v soukromých chovech, které ani všechny nemáme zmapovány,“ vysvětluje Geuss.

Jedna fyzická osoba má třeba tři zooparky a chovatelské stanice. Svá zvířata pak mezi nimi přesouvá. Připomíná mi to hru skořápky.
Erik Geuss

V Česku tak podle Geusse může být i dvojnásobný počet tygrů, než je vůbec zaregistrováno. Tygři se totiž v zajetí poměrně čile množí, část tak může být chována přímo „na maso a komponenty“.

Související