Česko a vodíkové technologie: Zájem roste, ale chybí strategie

„Vodíkové technologie potřebujeme pro zlepšení kvality ovzduší, snížení závislosti Evropy na východních státech, ale také pro udržování konkurenceschopnosti evropského průmyslu,“ uvedla odbornice.

Členové vodíkové platformy jsou jak z oblasti průmyslu, tak výzkumu. „Našim cílem je podpořit vodíkové technologie, zavést vodíkovou ekonomii, a být kontaktním bodem pro další vývoj vodíkových technologií.“

Nejúčinnější cestou k využívání vodíku je elektrochemická konverze v palivových článcích. „Ty si lze představit jako baterie, do kterých jde vodík a vzduch. Tyto přísady v článku kontrolovaně reagují za vzniku vody a elektřiny.“

„Jde o účinnější technologii než konvenční způsoby výroby elektřiny, v zařízeních se nic netočí, nejsou tedy hlučná. A když se vodík vyrábí z obnovitelných zdrojů, nevznikají žádné emise,“ chválila Karin Stehlík.

Proč se zatím vodík neuchytil třeba v hromadné dopravě? „Problém je v tom, že Česká republika zatím nemá strategie, jak zavést technologie a zkoumat potenciál vodíkových technologií.“

Výroba palivových článků je ale stále velmi finančně nákladná. „Problémem využití palivových článků pro komerční účely je hlavně cena a životnost. Na tom se pracuje, a hodně problémů se už i vyřešilo.“

„Co ale nemáme, je masová výroba palivových článků. Jakmile ji budeme mít, tak klesnou i ceny, a tím poroste i konkurenceschopnost těchto technologií,“ tvrdí ředitelka.

Přesto se za 10 let existence platformy hodně změnilo. „Vodík je zmíněn v akčním plánu pro čistou mobilitu. Vznikla také studie ministerstva dopravy, jejímž výsledkem je, že během 13 let má v Česku vzniknout 112 čerpacích stanic, má tu jezdit tisíc autobusů a přes 100 tisíc aut.“

„Vidíme tedy, že se situace lepší, zájem roste, ale bohužel celkovou strategii ještě nemáme, a to je velmi důležité,“ shrnula současný stav Česka na cestě k vodíku Karin Stehlík.